Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Aiša z Maďarska

7. 4. 2010

 


ObrazekMoje jméno je Aiša a jsem ze severního Maďarska. Slyšela jsem o islámu v hodinách dějepisu na střední škole, jelikož Maďarsko bylo 150 let pod nadvládou Turecka.

Potom jsem šla na univerzitu, abych studovala molekulární biologii a zde jsem potkala muslimské studenty ze zahraničí.

Vždycky jsem byla zvědavá, proč jsou muslimové tak hrdí, že jsou muslimové.

Byla jsem katolička a dobrá, přesto jsem měla pořád pochybnosti a nesouhlasila jsem s některými částmi náboženství: kupříkladu jak mohl mít Bůh syna a koncept Trojice pro mne také nebyl uvěřitelný.

Pak jsem začala hovořit s přáteli a jednou jsme měli večeři a začal Azán, a jeden z přátel mne požádal, abych to vypla a já jsem odmítla. Velmi to na mne zapůsobilo a něco se jistě dotklo mého srdce.

Pak, ani nevím proč, jsem si v létě stáhla program Korán. Poslouchala jsem to v arabštině a četla anglický text. Potom jsem o islámu hodně přemýšlela a četla knihy.

Ale nakonec, po dvou měsících úvah, jsem si zvolila islám. Přednesla jsem šahadu před dvěma přáteli. Vyslovila jsem: La iláha illa Alláh, Muhammad rasul Alláh (Přináším svědectví, že není boha kromě Alláha a Muhammad je posel Alláhův)

Zvolila jsem si islámu proti své kultuře a rodině, zejména mámě.

Potom začal ramadán a já se rozhodla začít s ramadánem nový život v islámu. Alhamdulilah (chvála Bohu), jsem to úspěšně zvládla.

Začala jsem se modlit 4.srpna. Ze začátku to pro mě bylo hrozně těžké, jelikož lidé v mém okolí nebyli praktikující muslimové, tak jsem se neměla koho zeptat.

Učila jsem se, jak se modlit sama, z internetu, poněvadž nebyl nikdo, kdo by mi ukázal, jak se modlit, nebo jak provést wudú (očistu) či jaké prosby říct před nebo jak vykonat ghusl (rituální očistu celého těla) nebo jaká je etiketa a rozhodnutí islámu.

Jednou jsem měla přítele a ten mne skutečně srazil dolů. Pověděl mi, že islám nikdy nepochopím, protože jsem se nenarodila jako muslimka. Když jsem řekla, že se chci postit o ramadánu, řekl mi, že nestačí být o hladu. Tehdy jsem byla v islámu úplně nová, konvertovala jsem jen měsíc předtím, než mi to řekl.

Tehdy jsem se polekala, co když se nikdy nebudu umět pomodlit v arabštině? Co jestli to nedělám správně? A nemám hidžáb (závoj) ani rohožku k modlení a nevím, kde získat pomoc. Tudíž jsem byla plná obav.

Ale začala jsem se modlit; myslela jsem si, že Bůh se musí nyní nade mnou usmívat. Protože jsem si zapisovala text rituální modlitby na papírek vedle návodu a držela papíry v pravé ruce a četla nahlas, potom se sklonila a zase předčítala a tak dále. Musela jsem dozajista vypadat velice legračně. Ale postupně jsem se to naučila nazpaměť a už jsem neměla problémy.

Pak jsem přišla na Facebook a získala mnoho nových přátel a mnoho sester. Od online sester se mi dostalo tolika lásky a kuráže. Pak mne muslim požádal o ruku a měl pro mne můj první hidžáb a modlitební rohož a islámskou knihu. Svůj první arabský Korán jsem dostala z Jordánska, protože u nás se nedá koupit. Teď už je tomu přes rok, co nosím hidžáb.

Procházela jsem zlým obdobím se svou mámou. Říkala mi, že se ze mne stane teroristka a že ji opustím jako jsem opustila své náboženství a že opustím i svou zemi. Dávala do ledničky jen samé vepřové a já jsem to odmítala jíst a byla z toho hádka.

Nemohla vystát vidět mne při modlitbě nebo v hidžábu. Tak jsem se modlila v patře ve svém pokoji. Nikdy na mne nepohlédla, když jsem byla v hidžábu a říkávala: "Porodila jsem křesťanské dítě a ne zahalenou muslimku."

Takže jsme měly vážné problémy, ale nikdy jsem k ní nebyla hrubá nebo nezdvořilá. Alhamdulilah (chvála Bohu) se nyní uklidnila a zdá se, že akceptuje mou konverzi. Za to jsem opravdu vděčná Alláhu. Nyní chodím ven v hidžábu a ona neříká nic.

S otcem jsem nemluvila celý život a on mne nechtěl vídat. Avšak nyní, kvůli islámu, jsem se mu otevřela, takže mne pravidelně navštěvuje.

Ano, můj život je velkou zkouškou, ale já za to děkuji Bohu a mám trpělivost a naději. O Soudném dni za ně budu velmi vděčná. Tak se snažím být lepší a lepší a lépe chápat své náboženství.

Věřím, že vše je předurčeno, takže cokoli pro mne Alláh určil se nemůže změnit, ale já si mohu zvolit žít svůj život hezky.

Snažím se pomáhat druhým zde v Debrecínu. Organizovala jsem projekt k sebrání odloženého oblečení pro lidi z tábora uprchlíků. Je tam mnoho muslimů, kteří ztratili domov kvůli válkám. Tak jsme sebrali oblečení a šli tam a já jsem dětem a ženám napekla pákistánský chléb; byli moc šťastní a bylo hezké je tak vidět.

Dřív jsem zvyšovala hlas, když ostatní říkali něco, co mi vadilo. Ovšem nyní jdu příkladem, kamkoli přijdu.

Snažím se vést ty, co chtějí konvertovat nebo právě konvertovali. Setkala jsem se se dvěma maďarskými sestrami, co právě konvertovaly k islámu. Takže jsem jim dala knihy a svou modlitební rohož a výtisk Koránu, alhamdulilah modlily jsme se společně a ony byly doopravdy šťastné.

Pořád se snažím zanechávat dojem, že my muslimové jsme milí, přátelští a máme dobré srdce.

Konvertovala jsem před rokem a půl. Teď se učím arabsky, abych mohla číst Korán. Čtu Korán v maďarštině, modlím se pětkrát denně, snažím se následovat Korán a Sunnu a čtu spoustu knih, abych lépe rozuměla.

Toto je můj příběh.

Pokoj s vámi.

 

www.readingislam.com 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář