Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Aminah Assilmi, Texas

24. 10. 2007

Aminah Assilmi

 

Obrazek

Napsal Mušfikur Rahmán

 

"Jsem velice šťastná, že jsem muslimkou. Islám je můj život. Islám je hlas mého srdce. Islám je krev, která koluje v mých žilách. Islám je moje síla. Bez islámu nejsem nic a kdyby Alláh někdy ode mne odvrátil Svou vznešenou tvář, nemohu přežít."

 

Všechno to začalo selháním počítače. Ta dívka byla členka Jižních baptistů, radikální feministka a rozhlasová novinářka. Byla dívkou neobvyklého ražení, jež excelovala ve škole, získávala stipendia, řídila vlastní byznys, soupeřila s profesionály a dobývala ocenění – to vše zatímco chodila na kolej. Nato jednoho dne došlo k chybě počítače, která ji vyslala na misi oddané křesťanky. Avšak později to vyústilo v naprostý opak a zcela změnilo její život.

Psal se rok 1975 kdy byl prvně pro předregistraci v její třídě využit počítač. Zaregistrovala se a odcestovala do Oklahoma city, aby dohlédla na svůj byznys. Její návrat se zpozdil a do třídy tak nastoupila o 2 týdny později. Dohonit látku by pro ni nebyl problém, ale překvapeně zjistila, že ji počítač přihlásil do dramatického semináře, kde se od studentů očekávalo vystupovat před ostatními.

Byla velice stydlivá a to ji vyděsilo, avšak na zrušení semináře už bylo pozdě. Opustit seminář by znamenalo dostat "F", což by ohrozilo její stipendium.

Na radu manžela požádala učitele o nalezení náhradní povinnosti, jako opravování kostýmů atpod. a učitel jí slíbil pomoc a tak šla na další seminář a byla znovu šokována. Třída byla plná Arabů a "velboudích žokejů". To na ni bylo moc. Vrátila se domů a rozhodla se, že na seminář už nepůjde. Nebylo pro ni možné být vprostřed Arabů. "V žádném případě jsem se nechystala sedávat v místnosti plné špinavých pohanů!"

Její manžel byl klidný jako vždy. Poukázal na to, že Bůh má pro všechno důvod a že by si to měla promyslet, než odejde nehledě na stipendium. Zůstala 2 dny za zamčenými dveřmi, aby si to promyslela. Když vyšla byla rozhodnuta, že se do třídy vrátí. Cítila, že Bůh jí dal úkol převrátit Araby na křesťanství.

Tak sobě nalezla misi k dosažení. Ve třídě diskutovala o křesťanství se svými arabskými spolužáky. "Neustávala jsem ve vysvětlování, jak se budou smažit v ohni pekelném, nepřijmou-li Ježíše za svého Spasitele. Byli velmi zdvořilí, ale nekonvertovali. Nato jsem jim vysvětlovala, jak je Ježíš miluje a že zemře na kříži, aby je zprostil jejich hříchů. Všechno, co musejí udělat je přijmout ho do svých srdcí." Stále nekonvertovali a tak jsem se rozhodla podniknout něco jiného. Rozhodla jsem se přečíst jejich písmo a ukázat jim, že islám je falešné náboženství a že Muhammad byl falešný prorok."

Na její žádost jí dal jeden ze studentů kopii koránu a další knihu o islámu. S těmito dvěma knihami zahájila svůj výzkum, který pokračoval další rok a půl. Přečetla celý korán a dalších 15 knih o islámu. Nato se vrátila zpět ke koránu. Během výzkumu si začala dělat poznámky o podstatných zmínkách, které by byla schopna použít v dokazování islámu jako falešného náboženství.

Nevědomky se však měnila tak, že to nemohlo uniknout jejímu manželovi. "Měnila jsem se, v drobnostech, ale dost na to, aby ho to obtěžovalo. Každý pátek a sobotu jsme chodívali do baru nebo na party. A já už jsem nechtěla chodit. Byla jsem tišší a rezervovanější." Přestala pít a jíst vepřové. Její manžel se domníval, že má poměr s mužem, protože "žena se mění pouze kvůli muži". Nakonec byla požádána, aby odešla a brzy žila sama v odděleném bytě. 

 

"Když jsem začala studovat islám, nečekala jsem, že najdu něco, co bych mohla potřebovat nebo co chci ve svém osobním životě. Málo jsem věděla o tom, jak islám změní můj život. Žádný člověk by mne nepřesvědčil, že nakonec poznám pokoj, lásku a radost kvůli islámu."

 

Tou dobou pokračovala ve studii islámu a ačkoli se měnila, zůstávala oddanou křesťankou. Jednoho dne někdo zaklepal na dveře. Byl to muž v tradičním muslimském oděvu, který jí připadal "jako muž v dlouhém pyžamu s kostkovaným ubrusem na hlavě". Jmenoval se Abdul –Aziz Al-Šeik a byl doprovázen třemi muži v podobném oblečení. Byla velice uražena těmi lidmi, kteří k ní přicházejí v županech a nočních košilích a následně ji Abdul-Aziz šokoval, když řekl, že vyrozuměl, že se chce stát muslimkou. Odvětila, že je křesťanka a neplánuje stát se muslimkou. Avšak má nějaké otázky o islámu, mají-li čas.

Na její pozvání vstoupili. Nyní nadnesla otázky, které si poznamenávala při svém výzkumu. "Nikdy nezapomenu jeho jméno", říká o Abdul-Azizovi, který se ukázal být velmi trpělivou osobou s jemnými způsoby. "Byl velice trpělivý a prodebatoval se mnou každou otázku. Nikdy ve mně nevzbudil dojem, že jsem hloupá nebo že ta otázka je pitomá." Abdul-Aziz naslouchal každé otázce a námitce a vysvětlil je v patřičné souvislosti. "Vysvětlil, že Alláh nám nařídil usilovat o vzdělání a otázky jsou jedním ze způsobů, jako ho dosáhnout. Když něco vysvětloval, bylo to jako dívat se, jak se rozvíjí růže, lístek po lístku, až se objeví v plné kráse. Kdykoli jsem mu řekla, že s něčím nesouhlasím a proč, vždycky odpověděl, že mám pravdu do určitého bodu. Pak mi ukázal jak se na to podívat hlouběji a z různých úhlů k dosažení plného porozumění."

Netrvalo dlouho, než se navenek podřídila tomu, čemu se vnitřně podřizovala během uplynulého roku a půl. Později téhož dne tato dívka od Jižních baptistů prohlásila před Abdul-Azizem a jeho společníky, "Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha a že Muhammad je Jeho Posel." Bylo 21.května 1977.

 

"Islám jsem přijala před nějakými 24 lety ke zklamání většiny své rodiny. Reakce mojí rodiny byla tak vážná, že se mne jeden člen rodiny pokusil zabít… A přesto aplikací islámu v mém životě, žitím podle islámu, většina mojí rodiny jsou dnes muslimové. Kamkoli jdete, pokud opravdu žijete islámem, demonstrujete islám, budete ovlivňovat lidi. A budete měnit myšlení."

 

Konverze k islámu, nebo prostě k jinému náboženství, není vždy snadná věc. Vyjma několika málo šťastných, nový muslim obvykle čelí následkům. Konvertita může čelit izolaci od rodiny a přátel, ne-li nátlaku k návratu k minulé víře. Někdy mohou čelit vážné ekonomické krizi, například jsou-li přinuceni opustit kvůli konverzi domov. Někteří šťastlivci jsou dál uznáváni rodinou a přáteli, ale většina čelí potížím, zejména několik prvních let po konverzi. 

Ale obtíže, kterými musela Aminah projít a oběti, které musela učinit pro uchování svého přesvědčení jsou nevídané. Je jen pár těch, kteří by mohli na Alláha spoléhat tak moc, jako ona, stojíc pevně, potkávajíc výzvy, činíc oběti a ještě zaujímat pozitivní postoj a ovlivňovat lidi okolo krásou, jež nalezla v tom, v co věří.

Ztratila většinu přátel, pro ni už nebyla žádná zábava.

Její matka ji nepřijala jako muslimku a doufala, že je to dočasné nadšení a že z toho vyroste.

Její sestra – expert na duševní zdraví – si myslela, že se zbláznila a doporučila její umístění v sanatoriu pro duševně choré.

Její otec byl tichý a moudrý muž. Lidé za ním chodili o radu a byl zdrojem potěchy pro kohokoli, kdo měl starosti. Avšak, když se doslechl, že jeho dcera se stala muslimkou nabil svou pušku a vydal se ji zabít. "Bude lepší, bude-li mrtvá, než aby hořela v nehlubším pekle", řekl.

Byla teď bez přátel a bez rodiny.

Brzy oblékla hidžáb. Toho dne, kdy si jej vzala, ztratila práci. Nyní byla bez přátel, bez rodiny a bez práce. Ale její největší oběť měla teprve přijít.

S manželem se vzájemně milovali. Ale když studovala islám špatně si vysvětlil její zjevné změny. Stala se tišší a přestala chodit do baru. Očekával, že má poměr s jiným mužem, kvůli kterému se mění. Neuměla mu vysvětlit, co se děje. "Neexistoval způsob, jak mu vysvětlit, proč se měním, sama jsem to nevěděla." Později ji požádal, aby odešla a začali žít odděleně.

Potom, co otevřeně přijala islám, zhoršilo se to. Rozvod byl nyní nevyhnutelný. Byla to doba, kdy islám byl málo znám, málo chápán pro to, co je. Měla dvě maličké děti, které milovala a jejichž výchova měla být po právu svěřena jí. Ale v hrozném znásilnění spravedlnosti byla zbavena jejich výchovy, protože byla muslimkou. Před vynesením rozsudku jí soudce navrhl drsný výběr: buď odmítne islám a dostane děti do péče, nebo si ponechá islám a opustí děti. Dostala 20 minut na rozhodnutí.

Své děti draze milovala. Je to pravděpodobně ta nejhorší noční můra pro matku. Chtít, aby vědomě opustila své děti – ne na den, měsíc nebo rok, ale navždy. Na druhou stranu, jak by mohla držet Pravdu stranou svých dětí a žít jako pokrytec? "Bylo to nejbolestnějších 20 minut mého života", řekla v rozhovoru. Ti, kdojsou matkami a otci, obzvláště malých dětí, potřebují malou dávku představivosti, aby pocítili bolest a utrpení, kterým musela projít v každé vteřině těch 20 minut. Co dodalo k její bolesti byl fakt, že podle lékařů kvůli určitým komplikacím už nesměla nosit další dítě. “Modlila jsem se jako nikdy dříve… Věděla jsem, že není bezpečnějšího místa pro mé děti, než v rukou Alláhových. Kdybych ho popřela, už by v budoucnu neexistovala cesta, jak svým dětem ukázat divy bytí s Alláhem."

Zvolila ponechat si islám. Její drahé děti – chlapeček a holčička – jí byly vzaty a byly dány do výchovy jejímu exmanželovi.

Pro matku, existuje větší oběť, než tato – oběť podstoupená nikoli z hmotného důvodu, ale pouze pro víru a přesvědčení?

“Opustila jsem soud s vědomím, že život bez mých děťátek bude velice těžký. Srdce mi krvácelo, ačkoli uvnitř jsem věděla, že jsem udělala správnou věc." Nalezla úlevu v tomto verši koránu:

Bůh – není božstva kromě Něho, živého, trvalého! Nepadá naň ani dřímota, ani spánek, Jemu náleží vše co na nebesích je i na zemi! Kdo může se u něho přimluvit jinak než s dovolením Jeho? On zná, co je před rukama jejich i co je za zády jejich, zatímco oni neobejmou z vědění Jeho nic leda to, co On chce. Trůn Jeho obepíná nebesa i zemi a střežení jich mu potíží nečiní – On vznešený je a mohutný! 2:255

 

"Ten závoj varuje lidi, že nejsem ženou pro nějaké hrátky. Ukazuje, že jsem ženou s myslí, která si uvědomuje, že je víc, než jen tělo. Ten závoj se nijakým způsobem nerovná útlaku a my nechceme vaši lítost."

 

Domníváte se, že vstoupíte do ráje, ač jste dosud nezakusili nic podobného tomu, co zakusili ti, kdož byli před vámi? Byli postiženi neštěstím a bídou a třásli se strachem, až konečně posel a ti, kdož s ním uvěřili, zvolali: “kdy přijde vítězná pomoc Boží?” Což není pomoc Boží blízká? 2:214

Možná, že vzduch v Coloradu byl příliš řídký pro spravedlnost. Nebo to byl možná plán ve velkém Božím schématu věcí. Aminah Assilimi později bojovala a vzala svůj případ do médií. Ačkoli nedostala zpět dozor nad svými dětmi, v coloradských zákonech byla učiněna změna, díky níž nebylo nadále možno člověka zbavit výchovy jeho nebo jejích dětí na základě náboženství.

Vskutku Alláhova láska a požehnání ji zalévaly, že se stala zdrojem islámu. Kamkoli šla, lidé byli pohnuti jejími krásnými slovy a islámskými způsoby a stávali se muslimy.

Přijetím islámu se stala jinou a mnohem lepší osobou. Tak moc, že její rodina, příbuzní a lidé okolo ní si počali cenit způsobu a víry, která vyvolala takové změny. Navzdory první reakci její rodiny s nimi zůstávala v kontaktu a obracela se na ně s úctou a lidskostí, jak korán muslimy povzbuzuje. Rodičům posílala pohlednice při různých příležitostech, ale vždy dolů napsala verše z koránu nebo hadith, aniž by uvedla zdroj těch krásných a moudrých slov.  Netrvalo dlouho a začala pozitivně ovlivňovat členy své rodiny.

První, kdo se stal muslimkou, byla její babička, bylo jí přes sto let. Brzy poté zemřela. "Toho dne, kdy vyslovila šahadah, byly všechny její zlé skutky vymazány a ty dobré uchovány. Zemřela tak brzy po přijetí islámu, že vím, že její kniha byla těžká na té dobré straně a to mne plní radostí!"

Jako další se stal muslimem její otec, ten který ji chtěl dříve zabít. Tak oživil příběh Umara al-Khatába. Umar by společníkem Proroka, který perzekuoval rané muslimy, než sám přijal islám. Když se dozvěděl, že jeho sestra konvertovala, vyrazil s odhaleným mečem, aby ji zabil. Avšak poté, co vyslechl několik veršů koránu, které jeho sestra recitovala, rozpoznal pravdu a šel přímo k Prorokovi, aby přijal islám.

Dva roky potom, co Assilmi přijala islám, zavolala její matka a řekla, že uznává její víru a doufá, že si ji uchová. O dalších pár let nato zavolala znovu s otázkou, co musí člověk udělat, aby se stal muslimem? Assilmi odpověděla, že musí věřit v Jediného Boha a že Muhammad je Jeho Poslem. "To ví každý hlupák. Ale co musíte udělat?" zeptala se znovu. Aminah odpověděla, že pokud to je to, čemu věří, tak už je muslimkou! Všechno, co na to její matka řekla bylo, "Tak… Ok, ale zatím to neříkejme otci.".

Netušila, že její manžel (nevlastní otec Aminy) s ní vedl stejný rozhovor o několik týdnů dříve. Tak ti dva spolu žili léta jako muslimové v tajnosti, aniž by věděli, že ten druhý je také muslim.

Její sestra, jež ji chtěla umístit v psychiatrické léčebně, přijala islám také. Musela poznat, že stát se muslimem je ta nejzdravější a nejsprávnější věc.

Její syn přijal islám, když dospěl. Když dosáhl 21 let, zavolal jí s tím, že se chce stát muslimem.

Šestnáct let po rozvodu přijal islám její bývalý manžel. Řekl, že ji pozoroval po šestnáct let a chce, aby jejich dcera měla stejné náboženství jako ona. Přišel za ní, aby se omluvil, za to, co jí udělal. Byl to velice milý gentleman a Assilmi mu odpustila už dávno.

Avšak největší odměna pro Assilmi přišla poté, co se znovu provdala. Navzdory verdiktu doktorů, že už nemůže mít děti, jí Alláh požehnal krásným chlapcem. Chce-li dát Alláh někomu dar, kdo mu v tom může zabránit, bylo to vpravdě skvělé požehnání a tak mu dala jméno “Barakah”.

 

"Netrvalo mi dlouho, začít si uvědomovat Jeho požehnání… Poznala jsem jak velice je pro mne důležité sdílet s každým pravdu islámu. Nestarala jsem se o to zda se mnou lidé, muslimové či nikoli, souhlasí nebo mne mají rádi. Jediný souhlas, který jsem potřebovala byl od Alláha. Avšak objevovala jsem více a více lidí, kteří mne z neznámého důvodu milovali. Pamatuji si, že jsem četla, že když vás Alláh miluje, způsoví, aby vás ostatní milovali. Tato láska je Jeho další dar. Alláh je Veliký!

 

Oběti, které Assilmi podstoupila pro spásu Alláha byly obrovské. A tak je Alláh změnil v milosrdenství nad ní a odměnil ji obrovským požehnáním. Rodina ji odsoudila potom, co přijala islám a nyní jsou muslimy. Ztratila přátele a nyní je milována mnoha. "Přátelé přišli odnikud", řekla. Kamkoli přijde jsou lidé dotčeni krásou islámu a přijímají pravdu. Muslimové i nemuslimové k ní chodí o radu a pomoc.

Ztratila zaměstnání kvůli hidžábu a teď je prezidentkou Mezinárodní unie muslimských žen. Po celém státě dává přednášky a je po ní velká poptávka. Byla to její organizace, která úspěšně lobovala pro "známku Eid" a dostala pro ni souhlas Poštovních služeb US, ale vyžádalo si to léta práce. Nyní pracuje na ustanovení Eid národním svátkem.

Má obrovskou důvěru v Boží lásku a milost a nikdy neztrácí víru. Před několika lety jí byla diagnostikována rakovina. Lékaři řekli, že je v pokročilém stádiu a má tedy rok života. Avšak její víra zůstala pevná. "Všichni musíme zemřít. Byla jsem přesvědčena, že bolest je zkouška obsahující požehnání." Všechna chvála náleží Bohu, dále žije v dobrém zdraví.

Její příběh je příběhem víry a přesvědčení. Je to příběh zkoušky a utrpení a úspěchu. Je to příběh triumfálního vítězství víry a inspirace nám všem, příběh důvěry v Boha, Boží milosti a požehnání a splnění Božího slibu."Alláh mne zkoušel, tak jak slíbil a odměnil mne tak, jak bych se nikdy neodvážila doufat."

Kéž Alláh dál obdaří Svou láskou, požehnáním a milosrdenstvím tuto skvělou muslimku. Kéž jí dopřeje dlouhý život a umožní jí vykonat více práce pro islám. A kéž mnoho lidí čerpá prospěch a inspiraci z jejího příběhu.

 http://www.welcome-back.org/profile/aminah5.shtml

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář