Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Gabriele Strasser, Rakousko

4. 6. 2007

16/10/2003
Obrazek Jmenuji se Gabriele. Pocházím z malého města na venkově u Salzburgu, v Rakousku. Narodila jsem se do římskokatolické rodiny a byla jsem pokřtěná několik dnů po narození. Ve věku osmi let jsem měla svoje první přijímání, a ve dvanácti letech jsem byla biřmovaná, jak je požadováno katolickou církví. Nějaký čas po mém biřmování jsem se začala dotazovat víru, na kterou byli moji rodiče tak moc pyšní. Zřetelně si pamatuji rozhovory s kamarádkou, která nevěřila ani v katolicismus nebo v jakékoli z jeho učení, protože jsem nemohla věřit v staré neověřitelné pohádky, které neměly žádné stopy důkazu na podporu svých tvrzení. Také jsem jí řekla, že mám svou mysl otevřenou pro kohokoliv, kdo by mohl poskytnout neomylný důkaz jeho nebo jejího náboženství.

V té době žádný z mých přátel ani nikdy neslyšel o islámu. Pokud se pamatuji, téměř každý člověk v mé škole a v mém městě byl katolík. Poněvadž katolictví bylo jediné náboženství, kterému jsem byla vystavena během svého dětství, byla jsem velmi neznalá jiných náboženství světa.

Potom, co jsem skončila školu, jsem měla hluboké přání opustit svou zemi a prozkoumat svět. Moji rodiče to samozřejmě neschvalovali. Nedávalo jim smysl, že bych chtěla opustit místo, kde jsem měla všechno. Měla jsem svůj vlastní vůz, svůj vlastní nově zařízený pokoj, mnoho přátel, velmi pohodlný životní styl, a všechno co každý rád měl. Nevěděla jsem ve svém srdci proč jsem měla tuto potřebu odejít. Můj otec se mě pokoušel přesvědčit, abych zůstala doma všemi způsoby, na které mohl pomyslet. Pokud jde o mou matku, ta chtěla jen to, co by mě udělalo šťastnou.

Zpočátku, také nebyla ochotná, ale má matka přijala moje rozhodnutí potom, co si uvědomila, že je to to, co opravdu chci. Potom jsem slíbila svému otci, že má cesta bude jen na jeden rok, a potom co jsem ho přesvědčila, že budu bezpečné umístěna v hostitelské rodině agenturou, on zarmouceně přijal. Zapsala jsem se do aupair agentury, abych byla umístěna v hostitelské rodině ve Spojených státech . Jelikož moje angličtina byla tak ubohá, výměnná agentura nebyla ochotná umístit mě ve Spojených státech , tak jsem musela čekat několik měsíců. Vyhlídky byly proti mě v každém aspektu, ale Alláh mi poskytl cestu.

ObrazekZpočátku jsem byla umístěna v hostitelské rodině v New Jersey. Jak to bylo v osudu, nebyla jsem moc spokojená s hostitelskou rodinou. Po několika měsících v New Jersey , a několika měsících v Arizoně , jsem skončila v Kalifornii . Když rok skončil, vracela jsem se do Rakouska jak bylo původně naplánováno.

Po několika měsících v Rakousku mě překonalo nutkání vrátit se do Spojených států. Tentokrát to můj otec neschválil vůbec, ale Alláh mi naplánoval, abych se vrátila do Kalifornie. Tentokrát mi hostitelskou rodinu našel přítel, protože oni si sami vybrali. Znovu jsem pracovala jako aupair s ročním kontraktem. To bylo toho roku, kdy jsem potkala na internetu Alžířana. Když rok skončil vrátila jsem se do Rakouska. Zatímco jsem byla v Rakousku , Alžířan navrhl, že by se se mnou oženil. Ačkoli se mi to zdálo poněkud náhlé, přijala jsem. Nakonec jsem našla někoho, kdo mě ochrání když otec nemůže. Následkem toho, si nemusel dělat starosti s mým bezpečím už tak moc. Jediný způsob k přijetí mého manžela, nicméně byl ten, že jsem musela svému otci slíbit, že nikdy nepřijmu islám - jen pod tou podmínkou on přijal mého manžela. Tehdy vše, co jsem věděla o islámu byly záporné obrazy, který západní media vysílají. Tak jsem neměla zájem ani záměr stát se Muslimkou. Slíbila jsem svému otci, že nikdy nepřijmu islám. Když jsem přijela zpět do Kalifornie, můj manžel a já jsme se vzali a začalo naše soužití.
Můj manžel přinesl nějaké knihy o islámu každou chvilku. Zpočátku jsem myslela, že je budu jen číst, abych shromáždila nějaké znalosti pro kritizování islámu. Jednou mi můj manžel dal brožuru nazvanou Stručný ilustrovaný průvodce k porozumění islámu. Brožura obsahovala mnoho věcí včetně vědeckých zázraků v Qur'anu. Byla jsem zvláště jimi ohromena. Ještě jsem nechtěla, aby můj manžela věděl o mém úžasu. Pokračovala jsem v dělání dojmu, že islám na mě neměl žádný účinek. Často jsme diskutovali o islámu a pamatuji si, že jsem se ho ptala na velmi neuctivé a znervózňující otázky. Trpělivě to snášejíce pokoušel se na ně odpovědět. Manželova trpělivost, respekt, a láska na mě hluboce zapůsobily. Žádný z mých přátel v Rakousku nebo ve státech neměl takový druh respektu od svého partnera.

Má zkušenost byla kompletně odlišná od obrazu, který západní společnost vytváří o tom, jak je s muslimskými ženami údajně zacházeno. Dověděla jsem se, že uctivý způsob, jakým můj manžel zacházel se mnou byla pravdivá a spravedlivá cesta podle učení islámu.

Kdykoli se můj manžel ptal, jak vidím islám, chtěla jsem jednoduše odpovídat ve svárlivém tónu. Nechtěla jsem, aby měl ve své mysli nereálné naděje. Ačkoli na mě islám silně působil, nebyla jsem si jistá, jestli chci být Muslimkou. Ještě jsem musela uvažovat o problémech, které by to přivodilo s mou rodinou. Kromě toho jsem si nebyla jistá, jestli bych se mohla pětkrát denně modlit nebo postit během Ramadánu. Alkohol a vepřové nebyly už dlouho spornou otázkou; nikdy jsem neholdovala jezení vepřového a bez alkoholu jsem žila od své svatby. Věděla jsem, že by mi tyto věci nechyběly. Nejvíce mě znepokojovala rodina. Myslela jsem si, proč bych měla vpadnout do takového důležitého rozhodnutí? Rozhodla jsem se, že bych měla nejprve dokončit vysokou školu, a pak znovu uvažovat o islámu.

Poté, co jsem byla vdaná přes rok a půl, zbýval mi asi rok k dokončení vysoké školy, Bůh mi ujasnil, že nemohu již déle čekat. Jedné noci jsem měla sen, ve kterém se mi zdálo, že mě pronásledovala kreatura bez tváře oblečená v taláru. Všude kam jsem šla, tam mě ta hrozná kreatura následovala a zírala na mě. Byla jsem ve vlaku a stvoření se objevilo znovu. Tak jsem z vlaku utekla na další zastávce. Všichni lidé zpanikařili a začali křičet a ječet, "Vykliďte ulice! Vykliďte ulice! Vrah je na svobodě, je venku aby zabíjel lidi! Vykliďte ulice!" Byla jsem dostrčená k baru a hrozný pocit strachu mě přešel. Na konci baru byla záclona. Rozhrnula jsem záclonu a na druhé straně byl velký taneční sál se zmrzačenými těly všude a krev všude na dohled. Ani jediná živá duše v tanečním sálu nebyla ponechána naživu. Spustila jsem záclonu a posadila se na podlahu, kde také seděli nějací další lidé. Kdykoli se někdo pokoušel vstoupit do místnosti z pouliční strany, začala jsem rčení několika slovy, která já jsem si pamatovala od mého manžela jako: "Alláhu Akbar! (Bůh je převeliký!)" a "Bismillah! (V božím jménu!)," doufajíce, že ta divoká kreatura neodolá slovům. Takže to, co mě vyděsilo nejvíce, bylo, že bych zemřela jako nemuslim. Nechtěla jsem zemřít jak nemuslim. Chtěla jsem konvertovat na islám hned po tom a tam, ale neznala jsem slova. Také tam kolem nebyli žádní Muslimové, kteří by mi byli svědky. Celé tělo se mi třáslo ze strachu. Chtěla jsem se modlit tak, jak se muslimové modlí, ale ještě jsem nevěděla jak.

Když jsem vzbudila, mé tělo se otřásalo. Sen byl tak realistický. Nikdy jsem nezakusila něco takového. Skrz celý kalendářní den, se mé celé tělo cítilo zkřehlé. Mé tělo cítilo se tak vyčerpané a já jsem nevěděla, jak si to všechno vysvětlit. O jedné věci jsem se ujistila: jediný způsob, jak se ujistit, že nezemřu jako nemuslim, je konvertovat na Islám co nejdříve.

Ke konci dne jsem řekla svému manželovi o svém rozhodnutí. On byl šťastnější, než jak jsem ho vůbec kdy předtím viděla. " Alláhu Akbar! Alláhu Akbar! Alláhu Akbar! (Alláh je převeliký!)" bylo všechno, co mohl říct. Poněvadž jsem vždy reagovala v nepřátelským způsobem, kdykoli se mě můj manžel ptal na mé pocity vůči islámu, toto mu přišlo jako velmi neočekávané překvapení.
Dále jsem řekla svému manželovi, že nikdy nebudu nosti hidžáb(závoj). To jsem své rodině nemohla udělat. Dokonce i potom, co jsem si byla jista, že potřebuji přijmout islám, stále jsem si dělala starosti s hanbou a rozvratem, který by to přinéslo do mé rodiny. Tak jsem se rozhodla, že nejsem nepřipravená říci to mé rodině, že jsem konvertovala na islám. Kromě toho jsem si ještě nebyla jistá, jestli bych mohla být dobrou muslimkou a modlit se, postit a působit, jako dobří Muslimové působí. Alhamdulilah! (Díky Alláhu!) Alláh mi to usnadnil. Alhamdulilah, naše manželství kvetlo mnohem víc po tomto okamžitku.

Asi jeden rok potom, co jsem se stala muslimkou, jsem si uvědomila, že se oblékání hidžábu má více významu a důležitosti, než jsem si na začátku myslela. Nošení hidžábu nebylo jen nošením zvláštního kousku oblečení zahalujícího mou hlavu a vlasy. Aktuální vlivy nejsou tak zřejmé, ale jsou báječné. To vpravdě je jediná správná věc. Alhamdulilah, Alláh mi to velmi usnadnil! Jsem velmi pyšná muslimka, díky Alláhu.

Stále největší zkouškou ze všech bylo čelit mé rodině. Když jsem to řekla své matce, ona to spíše přijala. Pokud jde o mého otce, věci nebyly stejně snadné. Když to poprvé slyšel, rozplakal se. Někdy se ptá, co to bylo, co udělal tak špatného, že byl takto potrestán. Inšalláh (dá-li Bůh), modlím se, aby jednoho dne můj otec přijal a respektoval mé rozhodnutí být muslimkou. Inšalláh, Bůh také dá mým rodičům čest být Muslimové vedení po spravedlivé cestě v islámu.

Nyní je mi jasné, proč jsem se musela stále vracet do Spojených států. Bylo mi určeno opustit svou zemi, jen Alláh ví, kdybych byla bývala v Rakousku, možná bych se nikdy nestala muslimkou, nejen kvůli konstantním tlakům mé rodiny, ale také kvůli vlivu mých přátel a společnosti všeobecně. Islám dnes ještě není legálně uznávané náboženství v Rakousku. Alláh jistě pracuje tajemnými způsoby. Já jsem musela projít celou cestu z Rakouska přes mnoho překážek, a můj manžel musel projít celou cestu z Alžírska, abychom se setkali ve Spojených státech tak , že já jsem se mohla nakonec stát muslimkou. Alláhu Akbar! Alláhu Akbar! Alláhu Akbar!

 

 

http://muslimskelisty.cz/zp292.htm

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář