Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Hagar, Brazílie

13. 2. 2008
„Jsou si rovni ti, kdož vědí, s těmi, kdož nevědí?“ Však připomenou si to jen ti, kdož rozmyslem jsou nadáni. (Az-Zumar 39:9) 

Toto byla první slova Koránu, která se mne dotkla. A když jsem to četla, nemohla jsem o tom přestat přemýšlet. Zajímalo mne, co bych opravdu měla vědět k porozumnění? Co opravdu je vědění?

Co je v čítankách, studovaných teoriích, filosofiích a myšlenkách, pokud na konci stále nenacházíme význam své existence? Západní odpovědi na toto dilema mne činily frustrovanou, nespokojenou, bez naděje a, na konci, sklíčenou.

V té době už jsem nemohla věřit v Boha nebo se modlit. Jak se to stalo? Nevím.

Co vím, že jednoho dne jsem v Boha věřila (byla jsem křesťankou – protestantkou) a druhého dne mi pomyšlení na existenci Boha, Stvořitele, připadalo jako nesmysl.

Čítávala jsem části Starého a Nového zákona každý den a dokonce jsem je studovala. Nalezla jsem tam hezká slova, ale neskutečná. Mám na mysli, bez použitelnosti. Nikdy jsem neviděla nikoho, kdo by žil podle těchto slov.

Pozorováním způsobu, jak lidé žijí, způsobu jak se věci dějí, způsobu jak dohody a uspořádání ve světě dělají jednu věc nadřazenou ostatním, jsem ve své mysli uzavřela, že je to velice nespravedlivý a nefér svět. Slova bible, tak hezká, nebyla ničím víc, než lidským výtvorem.

Náboženství nebylo ničím víc, než cestou, jak udržet chudé a utlačované lidi zticha, spokojené a podřízené, jako dobytek. Bylo to vskutku opium lidstva. Byla to cesta, jak udržet nekontrolovatelné lidstvo pod nějakými pravidly, která by jim dovolovala žít vedle sebe, aniž by se zabíjeli, přinejmenším otevřeně.

V tomto bodě bylo snadné ztratit svou víru, své přesvědčení. Myslela jsem si, "jestli je Bůh, pak je cynický a nespravedlivý. Nejednám s nefér lidmi, nebudu jednat s nefér bohem."

Přála jsem si, abych se nikdy nenaučila číst. Toužila jsem být jako ostatní lidé okolo mě. Chodit do práce, vracet se domů, dívat se na televizi (a přijímat všechno, co tam říkají), číst Sidneyho Sheldona, nakupovat oblečení atd. Myslela jsem, že bych snad mohla být šťastná, žít takovým způsobem. Odcizená.

Avšak byla jsem na cestě, ze které není návratu. To, co jsem viděla, četla, pozorovala, to jsem byla já a již jsem nemohla najít žádný důvod, proč být naživu.

Přestala jsem klást otázky a vybrala jednu konečnou odpověď: celý svět a všechna stvoření existují náhodou a tečka. Hotovo. Problém stvoření byl vyřešen a lidstvo bylo pouze patetické a směšné.

Ale z jakéhosi důvodu, který jsem tehdy neuměla pojmenovat (a dnes ho nazývám osudem) jsem stále nemohla spát vidíce nespravedlnosti a manipulace praktikované některými skupinami nad jinými. Vybrala jsem si stranu a smysl k bránění.

Zvolila jsem si muslimy a obranu jejich věci. Mohla jsem si vybrat kteroukoli jinou "menšinu", ale z důvodů, které zná pouze Alláh, jsem vyvolila muslimy.

Nikdy dříve jsem neslyšela o islámu, ale byla jsem zvědavá se dozvědět, kdo jsou ti, které západní svět volá teroristy. Věděla jsem, že když je televize ukazuje jako zlo, je nutné to prozkoumat, protože v celém příběhu je cosi skryto.

Abych poznala muslimy a islám, měla bych být v kontaktu s muslimy. V Brazílii, mé zemi, nemáme příliš mnoho komunit. Tak jsem šla na internet a potkala jich spoustu v chatových místnostech.

Jeden mladý saudský muslim mi pověděl o Nizaru Qabbanim a já jsem o něm hledala informace a nalezla báseň "Jsem s terorismem". Básník citoval mnoho událostí a míst naprosto mě neznámých a já si uvědomila jak nevědomá jsem. Nikdy jsem neslyšela o žádném z těchto faktů.

Jednoho dne jsem chatovala s přítelem (nyní milovaným bratrem) a on mi ukázal stránku, kde bych mohla číst Korán. Otevřela jsem náhodnou súru (kapitolu) abych četla.

Nadpis byl v arabštině, tak jsem se ho zeptala na anglický význam a on mi řekl, že to znamená "Soudný den". Sdělil mi, že se diví, proč jsem si vybrala zrovna tuto súru, že by mělo existovat vodítko.

Pamatuji si, že jsem mu řekla, že pokud existuje Bůh a pokud je Vševědoucí, Všudypřítomný a Všemocný, pak ví, že slova potrestání mne vůbec neovlivní. Namísto toho, že hledám slova naděje, zdůvodnění a účinná slova naděje.

Tou dobou jsem měla každý den stejné přání: přála jsem si, abych už zítra nevstala. Ale druhého dne se moje oči znovu otevřely. Stávalo se to nesnesitelným.

Opustila jsem Brazílii a přišla do Německa.

Jednoho dne jsem byla již opravdu zoufalá. Provedla jsem očistu způsobem, jako to dělají muslimové, poklonila jsem se způsobem, o němž jsem věděla, že to tak dělají muslimové a řekla: "Bože, jsi-li opravdový, vysvoboď mě z této situace. Ukaž mi cestu."

Al-hamdu llilah. Učinil tak. Cítila jsem mír v srdci. Takový mír, který jsem hledala.

V mé německé třídě byly nějaké sestry a požádala jsem je o jakési rady. Daly mi nějaké knihy a můj první Korán. Kéž jim Alláh všem požehná.

Četla jsem Korán. A tam jsem našla:

A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali. (Adh-Dhariyat 51:56)

A učinili jsme jedny z vás pokušením pro jiné, abychom zjistili, zda neochvějní budete. (Al-Furqan 25:20)

A všechny odpovědi, které jsem hledala, byly tam.

Můj život se nezměnil. Pořád to bylo většinou těžké. Co se změnilo, byl můj postoj, se kterým čelím životu. Stále mám od Alláha více "ne" nežli "ano". Rozdíl je, že nyní vím, že On je můj Pán a Wali (Ochránce) a Jeho "ne" je pro mne lepší. Jsem vděčná.

--- Hagar je 42 letá muslimská konvertitka. Má doktorát z lingvistiky a literatury. Je odbornicí na portugalský jazyk a literaturu.

 

www.readingislam.com

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář