Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Ingrid Mattson, prezidentka ISNA

24. 10. 2007
ObrazekStrávila jsem dlouhý čas prohlížením umění, toho toku, než jsem konvertovala k islámu. Dokončujíc doktorát z filosofie a krásných umění, jsem seděla hodiny v tmavých třídách, kde profesoři promítali skvělá díla západního umění na stěnu. Pracovala jsem pro archiv katedry krásných umění, připravujíc a katalogizujíc přehlídky. Shromažďovala jsem stohy tlustých historických knih o umění kdykoli jsem studovala v univerzitní knihovně. Chodila jsem do muzeí v Torontu, Montrealu a Chicagu. To léto v Paříži, "léto, kdy jsem potkala muslimy" jak na něj vždycky myslím, jsem trávila celý den v každém týdnu v Louvru. 


Co jsem hledala v takovém intenzivním zasnoubení s vizuálním uměním? Možná něco z dokonalosti, kterou jsem cítila jako dítě v příjemném přítmí katolického kostela a kterou jsem milovala. Na vysoké škole jsem ztratila svou přirozenou víru v Boha a zřídka potom přemýšlela o náboženství. Na koleji mne filosofie provedla od Platona, skrze Descarta a mohl to skončit jedině u existencialismu – neplodný výsledek. Přinejmenším umění bylo produktivní, na konci procesu byl hmatatelný výsledek. Ale nakonec jsem nalezla nejsilnější odezvu na umělecké dílo samotné. Zajisté jsem cítila určité spojení s umělcem, ocenění perspektivy jiného člověka. Ale pokaždé když estetická reakce vzplanula, pak odumřela. Nezůstal žádný základ pro čin.


Pak jsem se setkala s lidmi, kteří netvořili sochy ani smyslné malby božstev, velikých mužů a krásných žen. Přesto věděli o Bohu, ctili své vůdce a chválili produktivní práci žen. Nepokoušeli se zobrazovat příčiny; stopovali účinky.

 

Brzy po tom, co jsem potkala svého manžela, mi pověděl o ženě, kterou velice obdivoval. Mluvil o její inteligenci, výmluvnosti a štědrosti. Tato žena, řekl mi, vychovala svých mnoho dětí v tradičních i moderních učeních. S vřelým souhlasem mluvil o jejích častých svízelných cestách do uprchlických táborů a sirotčinců, aby tam pomáhala. S hlubokou úctou mi povídal o jejích náboženských znalostech, které sdílí s ostatními ženami na pravidelných lekcích. A řekl mi o jídlech, která mu posílala, když věděla, že je sám příliš zaměstnán uprchlíky, aby dohlédl na své vlastní potřeby. Když jsem konečně potkala tuto ženu, zjistila jsem, že je zahalená od hlavy k patě islámským oděvem. Uvědomila jsem si s určitým úžasem, že můj manžel ji nikdy neviděl. Nikdy neviděl její tvář. Ale znal ji. Znal ji podle jejích činů. Podle vlivu, který zanechávala na jiných lidech.

 

Západní civilizace má dlouhou tradici vizuálního zpodobnění. Ne více potřebující od takového umění chvíli sdílené vize s umělcem žijícím nebo mrtvým, už jsem jej nemohla znovu ocenit. Ale populární kultura učinila zpodobnění současně všudypřítomným a anonymním. Děláme chybu myšlením, že viděné znamená poznané a že čím víc je osoba vystavená, tím je důležitější.

 

Islámská civilizace si zvolila nepřijmout vizuální zpodobnění jako podstatný význam vzpomínání a oslavování Boha a lidí. Alláh je Skrytý, zahalený svatým světlem před očima žijící osoby. Ale lidé pravé vize mohou poznat Boha uvažováním o vlivech jeho kreativní moci,

 

Což neviděli ptactvo nad sebou, jak křídla roztahuje a skládá? Nikdo krom Milosrdného je nedrží a On jasně všechny věci zří. (67:19)

 

ObrazekJe-li Bůh dokonalejší, než stvoření, je mimo lidské schopnosti Jej zobrazit. Vskutku, v islámské tradici je jakýkoli pokus zpodobnit Boha obrazem skutkem rouhání. Naopak, muslimové vyvolávají Boha, užíváním pouze těch slov, kterými Sám Sebe popsal ve Svém zjevení. Jimi jsou takzvané Boží atributy nebo "99 Božích jmen", melodicky recitované v muslimském světě: Milosrdný, Slitovný, Shovívavý, Odpouštějící, Živoucí, Svatý, Blízký, Něžný, Moudrý.... Zapsané krásným písmem na lampách, stěnách a přívěšcích, každý z těchto lingvistických znaků vyvolává hlubokou osobní, intelektuální a duchovní odezvu s každým novým čtením.

 

Hluboce se varující modloslužebnictví, raní muslimové s několika výjimkami, se bránili oslavovat nejen Boha, ale dokonce i lidské tvory vizuálním zpodobněním. Historikové, zvyklí na ilustrované životopisy velkých vůdců s jejich podobiznami zachycenými na malbách, sochách a mincích, nemají žádné spolehlivé zpodobnění Proroka Muhamada. Co nalezneme místo toho je Prorokovo jméno, Muhamad, psáno kroucenými arabskými písmeny na těch architektonických a ilustrativních plochách, kde je vzýváno svaté. Vedle jmen Boha a veršů koránu, jméno Muhamad, vysloveno nahlas nebo tiše, vede věřícího do stavu přemýšlení o božském poselství a o odkazu tohoto neobvyklého, leč opravdového lidského Božího posla.

 

Slova, psaná a vyslovovaná jsou primárním médiem, skrze které jsou život a příklad Proroka předávány generacím. Jeho biografie, sírah, je vypravována ve verších i v próze v mnoha jazycích. Dokonce ještě důležitější, než tento chronologický souhrn Prorokova života, jsou tisíce individuálních zpráv o jeho slovech a skutcích, sebraných v literatuře hadith. Tyto zprávy byly předávány ranými muslimy s přáním předat Muhamadovu tradici a v souladu se slovy Koránu:

 

"A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný pro každého, kdo doufá v Boha a v den poslední a kdo Boha hojně vzpomíná." (33:21)

 

Horliví následovat jeho Bohem inspirované činy, jeho blízcí druhové nedávali pozor jen na jeho způsob uctívání, ale na všechny znaky jeho chování – od osobní hygieny až po vztah s dětmi a se sousedy. Prorokův způsob dělání věcí, jeho sunah, vytvořila základ muslimské zbožnosti ve všech společnostech, kam se islám rozšířil.

 

Výsledkem bylo, že když muslimové mladí nebo staří, muži nebo ženy, bohatí nebo chudí, přijali Prorokovu sunnu jako model pro své životy, stali se nejlepším vizuálním zobrazením Prorokova charakteru a života. Jinými slovy, muslim, který aplikuje sunnu je herec, který bezelstně znovu přehrává chování Proroka. Toto předvádění sunny žijícími muslimy je archivem Prorokova života a opravdovým svatým uměním muslimské kultury.

Poprvé jsem si uvědomila tento fyzický vliv Prorokovy sunny na generace muslimů, když jsem jednoho dne seděla v mešitě a pozorovala svého devítiletého syna, jak se modlí spolu se svým učitelem Koránu. Ubayda seděl zpříma, vytrvale a rovně vedle mladého učitele ze Saudské Arábie, který si svými jemnými způsoby a krásnou recitací získal synův hluboký respekt a lásku. Jako učitel měl Ubayda rozevlátý oděv, který cudně halil jeho tělo. Před odchodem do mešity se vysprchoval a potřel si hlavu a bradu vonným pižmem. S každým pohybem modlitby mrkl na svého učitele, aby se ujistil, že jejich ruce a nohy jsou položeny přesně stejným způsobem. Uvažujíc o proměně svého synka, který opustil svou obvyklou ušpiněnost a impulzivnost pro čistotu a soustředění, jsem si pomyslela, "Díky Bohu, našel dobrý vzor k napodobování."

Obrazek V synově napodobování učitele se mi však zjevil větší význam, protože učitel také někoho napodoboval. Vskutku tento mladý muž horlil v každém aspektu svého života následovat sunnu Proroka Muhamada. Jeho cudný oděv byl napodobením Prorokovy fyzické cudnosti. Jeho úzkostlivá čistota a láska k vonným olejům byla imitací Prorokova příkladu. V každém stádiu rituální modlitby adoptoval postavení o němž byl přesvědčen, že má svůj původ u Proroka. Mohl vysledovat způsob, jakým recitoval Korán zpět skrze generace učitelů až k Prorokovi samému. Můj syn se napodobováním svého učitele stal nyní součástí živoucího odkazu Proroka Muhamada.

Mezi muslimy ve světě je mnoho upřímných zbožných mužů a žen; existují tam také zločinci a pokrytci. Někteří lidé jsou hluboce ovlivněni náboženskými normami, jiní jsou více ovlivněni kulturním prostředím tradičním anebo moderním. Některé ze znaků Prorokova chování: jeho nenáchylnost k hněvu, ošklivost k zapřísahání se, jemný přístup k ženám, naneštěstí vypadají, že málo ovlivnily dominantní kulturu ve většině muslimských zemí. Jiné aspekty jeho chování, štědrost, pohostinnost, fyzická skromnost, jsou pevně zakořeněny v muslimských národech. Ale kdekoli jsou přítomni muslimové, časteji ano než ne, vysledujete, že to nejlepší z jejich kultury má původ v příkladu Proroka Muhamada. On byl, slovy jeho druhů, "v chování nejlepší z lidí."

Jelikož žijeme v Americe, vzorovým modelem mého synka může být herec, raper nebo atlet. Říkáme, že děti jsou "vnímavé", což znamená, že je snadné pro silné osobnosti ovlivnit vytváření jejich identity. Všichni pátráme po dobrém vlivu pro naše děti.

Bylo to toto znamenité chování, které mne zaujalo na prvních muslimech, se kterými jsem se setkala, chudých studentech se západní Afriky, žijících na okraji Paříže. Aplikovali mnoho znaků Prorokovy sunny, ač jsem to tehdy netušila. Co jsem uznala bylo, že, mezi jinými kvalitami, byly těmi nejpřirozeněji štědrými lidmi, jaké jsem kdy poznala. Vždy se našlo místo pro jednoho navíc okolo talíře s rýží a fazolemi o které se každodenně dělili. V průběhu let na svých cestách po muslimském světě jsem byla svědkem té samé horlivosti se podělit, toho stejného hlubokého přesvědčení, že to není sebezapření, ale požehnání, dát o trochu víc ostatním. Prorok Muhamad pravil, "Jídlo pro dva stačí pro tři a jídlo pro tři stačí pro čtyři." Během nedávné války v Kosovu existovaly zprávy o albánským muslimech plnících své domy uprchlíky; jeden muž denně vařil pro dvacet lidí ubytovaných v jeho skromném domě.


Obrazek Prorok Muhamad pravil, "Díváte-li se na někoho, kdo má mnohem víc, podívejte se na toho, kdo má mnohem méně." Když jsem se vdávala v Pákistánu, můj manžel a já, jako pracovníci s uprchlíky, jsme neměli mnoho peněz. Po návratu do uprchlického tábora několik dnů po našem sňatku, afgánské ženy se horlivě vyptávaly, zda by mohly vidět všechny ty šaty a zlaté náramky, náušnice a náhrdelníky, které mi musel manžel darovat, jak je zvykem v muslimském světě. Ukázala jsem jim svůj prostý zlatý prstýnek a řekla jim, že svatební šasty jsme si vypůjčili. Nadšení žen opadlo a dívaly se na mne se znatelným smutkem a soucitem. Příští týden, sedíc ve stanu v prašném horkém táboře, ty stejné ženy, které byly vyhnány ze svého domova a země, které ztratily své manžely a děti, ženy, které prodaly všechen svůj osobní majetek, aby získaly potraviny pro své rodiny, mne obdarovaly svatebním oděvem. Jasně modré saténové kalhoty vyšívané zlatým vzorem, rudé sametové šaty zdobené barevnými bambulkami a výrazný modrý závoj obroubený něčím, co jsem vždy považovala za třásně stínítka z lampy. Byl to ten nejneobyčejnější dar, jaký jsem kdy dostala – ne pouhý oděv, ale lekce čisté empatie, která je nejsladším ovocem opravdové víry.

Přesné zpodobnění Proroka lze nalézt na tvářích a tělech jeho věrných následovníků: v úsměvu, který nazýval "dobročinným skutkem", ve štíhlosti vybudované u toho, kdo se pravidelně postí, v osamoceném sklánění toho, kdo se modlí, zatímco ostatní spí. Prorokův nejznatelnější odkaz lze najít v nejlepším chování jeho přívrženců. Pohleďte na jeho lidi, a naleznete Proroka.

 

 

www.whyislam.org

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář