Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Kätlin Hommik-Mrabte z Estonska

26. 6. 2008

Nikdy jsem neslyšela nic tak nesmyslného a děsivého, jako co mi otec toho dne řekl. Přimělo mě to hledat pravdu, přestože mi byli teprve tři. Avšak přede mnou byla dlouhá cesta.

Vždy jsem věděla, nebo vlastně cítila, že Bůh existuje, přestože jsem nebyla schopná Jej pojmenovat. Věděla jsem, že prostě je a že na mne stále dohlíží. Měla-li jsem být hodná holčička, tak ne pro rodiče, ale pro Něj, protože On to byl, kdo mne mohl vidět kdekoli, nikoli rodiče.

Jak jsem začala chodit do školy, moje otázky byly pro otce tak obtížné, že mne poslal za svou matkou, mou babičkou. Ta se narodila během první estonské republiky, takže byla pokřtěna jako všichni ostatní. Ona to byla, kdo mi prvně řekl, abych nazývala Boha Bohem a naučila mne křesťanskou modlitbu "Otče náš, jenž si na nebesích". Také mi řekla, abych ji nerecitovala na veřejnosti, nebo se moji rodiče dostanou do problémů. Slíbila jsem si, že se naučím víc, jakmile budu starší.

A tak jsem učinila. Ve věku 11 let, když jsme dosáhli nezávislosti na Sovětském svazu, jsem chodila do nedělní školy (zvláštních hodin pro křesťanské děti, obvykle vedené manželkou kněze v době, kdy jdou rodiče do kostela) ... ale vykopli mě. Řekli mi, že kladu příliš mnoho otázek, a to bych neměla a že nemám dost víry. To jsem nepochopila. Neshledávala jsem nic špatného na snaze zjistit, jaktože Ježíš je považován za Boha, když se Bůh neoženil s Marií a jaktože Adam není syn Boha, přestože nemá ani matku ani otce. Jenže takový druh zvědavosti byl na učitelku příliš.

Když mi bylo 15, začala jsem studovat křesťanství na vlastní pěst. Považovala jsem se za křesťanku, kdybych tak mohla vynechat toto a tamto … nakonec jsem si uvědomila, že se nemohu považovat za křesťanku, když nepřijímám tolik věcí ve víře. Musela jsem se prozhlédnout po něčem jiném …

Potom, co jsem poznala mnoho druhů náboženství, jsem nakonec objevila islám. Jelikož jsem byla prve tak zklamána křesťanstvím, trvalo mi nejprve dlouho, než jsem islám prostudovala. Ale stálo to zato.

Když se mne lidé ptají, kdy jsem se stala muslimkou, obvykle jim povídám, že jsem se jí nastala, že jsem jí vždy byla, jen jsem si to neuvědomovala. A jak jsem objevila islám, tak mi trvalo tři roky, než jsem zkontrolovala, že toto opravdu jsem. Takže pokud se mne někdo zeptá, zda jsem si jistá, beze vší pochyby mohu odpovědět – ano! To jsem a vždy jsem byla. Takže nakonec ve věku 21 let jsem se obrátila na islám; všechna chvála náleží Bohu!

Konvertovala jsem hned po měsíci ramadánu v roce 2001. Ramadán je krásný čas postění, zdržení se světských radostí, pozvednutí mysli a myšlení na ty méně šťastné, než jste vy. Takto to přesně cítím o svém předchozím životě než jsem se stala muslimkou – postila jsem se od nejpotřebnější potravy, po které může člověk toužit – potravy pro jeho mysl a srdce! Pořád jsem na sobě pracovala, abych byla lepší, pořád jsem se modlila za vnitřní mír, pořád analyzovala situaci v tomto životě…

Postila jsem se celý ramadán a pak jsem konvertovala. Hádám, že jsem se potřebovala očistit.

Být zbaven jídla a pití je jedna věc, ale být zbaven vědění a prosté pravdy je mnohem těžší. Proto kdykoli se postíme nemyslíme jen na chvíli, kdy se pustíme do jídla, ale myslíme také na ostatní lidi, kteří jsou zbavení, nejen jídla, ale také požehnání být muslimem. Jako muslimům je nám vskutku požehnáno: postíme se jeden měsíc v roce, ale většina lidí na tomto světě se musí postit po velkou část svých životů ve svém hledání pravdy.  

 

www.islamreligion.com

 

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář