Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Ologunde-Sa z Indie

26. 9. 2008
 

Věci jsou jasné ze svých opaků.

 Arabské přísloví

 

Asalamu alejkum wa rahmatullahi wa barakathuhu

Nic nepostaví pravdu do jasnějšího světla, tak jako klam! Přijala jsem islám šest měsíců po svém příchodu do USA, po svém seznámení se s křesťanstvím.

Narodila jsem se v Indii a vyrostla mezi lidmi, kteří uctívají mnoho bohů a bohyň - hinduisty. Na každé ulici a rohu v Indii naleznete chrámy, jež jsou příbytky pro modly ze dřeva, kamene, slonoviny a dokonce stříbra a zlata.

Nepocházím z hinduistické rodiny. Rodiče v Boha nevěří. Jsou ateisté.

Učili mne, že neexistuje žádná taková věc jako Bůh. Coby dítě jsem věřila všemu, co rodiče řekli. Vzhlížela jsem k nim a myslela si, že vědí všechno. Myslela jsem, že jsou dokonalí. Jak jsem však vyrůstala, poznala jsem, že rodiče všechno nevědí. Že určitě nejsou dokonalí. A že dělají chyby.

Ve stejném bodě vyvstaly v mé mysli určité otázky o životě. Jsem si jistá, že tyto otázky vyvstanou v mysli většiny lidí, dříve či později:

Jaký je význam a smysl života? Proč je člověk stavěn před dilema vybírat mezi dobrem a zlem? Proč umíráme? Co se stane po smrti?

Rodiče na tyto otázky neměli odpovědi.

Začala jsem uvažovat nezávisle a později, po hlubokých úvahách a přemítání jsem došla k závěru, že Bůh existuje! Že ve skutečnosti je Bůh jediná realita!

Existuje řád a dokonalost v přírodě, která nemůže být výsledkem náhody.

Nemůže být návrhu bez návrháře a stvoření bez stvořitele. My lidé jsem výsledkem stvoření, nikoli náhody, nehody nebo vývoje.

Bylo mi jasné, že existuje jeden Stvořitel. Nemohlo by jich být více, protože by to vedlo k rozdělení nebo rozpadu moci a následkem by byl chaos a disharmonie. Neříká se nadarmo, že "příliš mnoho kuchařů kazí polévku”.

Tak jsem uvěřila v Boha. Také jsem uvěřila v odpovědnost za své skutky. Naše činy jsou jedinou věcí, kterou můžeme ovládat. Všechno ostatní leží mimo úroveň naší moci.

Jelikož nás Bůh stvořil se svobodou zvolit si mezi správným a špatným, bylo pro mne zjevné, že hodně záleží na tom, co si zvolíme dělat a jak si zvolíme jednat. Hluboko uvnitř jsem věděla, že jednoho dne budu volána k odpovědnosti za své skutky. Bůh má veškerou moc, Bůh má schopnost potrestat nebo odměnit. Takže jsem se obávala Boha.

Věřila jsem v Boha, ale neměla jsem náboženství. Myslívala jsem si, že nezáleží na tom, k jakému náboženství se člověk hlásí, dokud je dobrý. Na tomto druhu myšlení je vážně cosi špatného, ale tehdy jsem tomu nerozuměla a všechno, co mě zajímalo bylo, abych našla dobrého, bohabojného muže, který by se stal mým manželem. Jsouce monoteistkou, byla jsem svolná provdat se za křesťana, muslima nebo bahaistu.

Svého manžela jsem potkala za těch nejzvláštnějších okolností. Byl křesťan a pocházel z Ameriky. Znali jsme se pouze 3 dny, ale on mne požádal o ruku. Považovala jsem ho za čestného a věřila jsem, že jeho srdce je plné obav z Boha. Vzali jsme se. O 2 týdny později se vrátil do USA. Trvalo rok a půl než jsem dostala víza do Ameriky.

Amerika se velice liší od Indie. Chvíli mi trvalo, než jsem se přizpůsobila místnímu životnímu stylu. Manžel byl velice oddaným křesťanem. Byl členem Světové církve Boha. Bibli jsme četli pravidelně a často a skoro fanaticky. Dodržoval sabat a chodil do kostela Církve adventistů sedmého dne. Párkrát jsem šla s ním. Četla jsem Bibli a našla hodně věcí, které podporovaly mou víru v Boha, jako přísloví "Strach z Boha je počátkem moudrosti". V kostele jsem potkala spoustu milých lidí a našla dobré přátele. Byla jsem velice spokojená s tím, jak se věci vyvíjely … dokud jsem neodjela do Kalifornie navštívit tchána s tchýní.

Stalo se, když jsem cestovala ve vagónu metra na cestě do Los Angeles, že jacísi lidé vešli do vlaku a rozávali pasažérům letáčky. Pohlédla jsem na kousek papíru v ruce a četla ho s naprostou nevírou. Pravil toto:

Co musím udělat, abych byl spasen?

Odpověď na tuto otázku je: Naprosto nic! Jediným požadavkem je věřit, v to, co Bůh sdělil ve Svém slovu, a to je, “Věřte v Pána Ježíše Krista a budete spaseni”.

Jenom tomu věřit? Ano, to je všechno! Věřit znamená naprosto důvěřovat v to, co Bůh pravil o spáse.

Čemu musíme věřit? Že Kristus zemřel za naše hříchy, a že byl pohřben a že vstal třetího dne.

Kristus zemřel, aby nám, dal věčný život. Pokud si přejete žít věčně modlete se takto:

Otče na nebesích, vím, že jsem hříšník a že mi musí být odpuštěno. Nyní přijímám Ježíše Krista za svého Pána a Spasitele. Děkuji, že jsi mi odpustil mé hříchy. Ve jménu Ježíše, amen.

Jan 1:12 Těm pak kteří ho přijali a věří v jeho (Ježíšovo) jméno, dal (Bůh) moc stát se Božími dětmi.

Tento kousek papíru změnil můj život. Moje srdce křičelo, že toto nemůže prostě být pravda! Na první pohled to bylo tak chybné, že jsem byla překvapena, jak tomu vůbec může někdo věřit! Toto byl počátek mého opravdového seznámení se s moderním křesťanstvím.

Byla jsem přemožená úžasem po poznání některých fantastických vír moderních křesťanů. Toto je seznam přesvědčení, které mi naprosto nedávají smysl:

1.    Že Ježíš je Bůh.

2.    Že Ježíš je náš Pán a Spasitel, který přišel na zemi v podobě muže, aby zde zemřel za naše hříchy.

3.    Že Bůh je tři v jednom.

Bible nepodporuje žádné z těchto přesvědčení. Ježíš nikdy netvrdil, že je Bůh. Že přišel, aby zemřel za naše hříchy. A můžete listovat Biblí od obálky k obálce, ale slovo trojice tam nenajdete.

Mnoho otázek o výše uvedené víře vyvstalo v mé mysli.

Proč potřebuje Bůh osobně přijít na zem, když je Všemohoucí? Pokud chce, aby se něco stalo, řekne slovo a stane se to.

Ježíš byl člověk. Pokud byl Bůh, jak mohl zemřít? Může Bůh zemřít?

Navíc, pokud byl Ježíš opravdu Bůh, tak ke komu se modlil? Modlil se sám k sobě?!

Pokud byl Ježíš Bůh, jak můžeme jenom pomyslet na to, že Bůh byl pokoušen ďáblem?

Jak mohl ďábel nabízet Ježíšovi království světa, když nebesa a země patří Bohu? Mimochodem, nebyl to Bůh, kdo stvořil ďábla?!

Pokud je trojice opravdu důležitým článkem víry, tak proč ji Ježíš vůbec nekázal?

Není třeba velké inteligence k pochopení, že stvořitel se nemůže stát stvořením nebo součástí svého stvoření. Dokonce i kdyby se Bůh mohl stát stvořením, tak proč by to dělal?!!

Zírala jsem na prvotřídní lži. Věděla jsem, že je to nepravdivé hned v ten moment.

V Božím stvoření nenajdete chybu. Je dokonalé. Byl to Bůh, kdo nám dal inteligenci a rozum. Chtěl by pak od nás, abychom věřili něčemu, co nedává smysl? Pravda musí dávat smysl. Když detektiv pátrá po pravdě, hledá klíče, prověřuje důkazy a používá moc zdůvodňování. Lidé zaměstnávají tuto metodu ve všech záležitostech – vyjma náboženství! Tady opustí svůj rozum a slepě věří tomu, čemu byli naučeni!

Divila jsem se proč lidé věří, že Ježíš zemřel za jejich hříchy. Kdybyste měli skládat zkoušku, věřili byste někomu, kdo by vám řekl, že abyste zkouškou prošli, nemusíte udělat nic?! Věřili byste, že učitel sám všecko nastudoval, a abyste prošli stačí, když budete věřit, že tomu tak je?

V Indii s množstvím jejích chrámů jsem věděla, že lidé uctívají lež.  Hinduismus, se svými bohy a bohyněmi mi nikdy nedával smysl. Vždy jsem se podivovala, jak hinduisté vědí, jak který bůh nebo bohyně vypadají. V Americe jsem zjistila, že zdejší situace je víceméně stejná. Na každém kroku nenajdete chrám, ale kostel a křesťanství – tak jak je praktikováno v Americe – mi také nedávalo smysl. Lidé zobrazují Ježíše, jako kdyby věděli, jak vypadal.

Konfrontovala jsem manžela se svými otázkami. Neměl odpovědi. Pak jsem se vyptávala svých křesťanských přátel. Ti mi poskytli nějaké odpovědi, avšak ty byly tak absurdní, že jsem se radši přestala ptát.

"Žádné zlo nemůže stát před dokonalým Bohem. I ta nejmenší špatnost je nepřijatelná. Stačí jeden hřích. Podívejte se na Adama a Evu. Spáchali jeden hřích a dovolili zlu vstoupit na svět. Věděli, že trestem za tento hřích je smrt, ale Bůh jim přislíbil způsob jak budou očištěni od tohoto hříchu. Tento slib a jeho splnění se line zbytkem Bible. Poselstvím je, že nejen židovští vůdci, kteří ukřižovali Krista byli zlí, ale také David, Lot a ostatní. Také vy a já. Dokonce i to nejmenší zlo si zasluhuje smrt. Tak jako Adam a Eva nemohli oddělat co udělali, tak ani my nemůžeme dělat nic. Ale stejný slib, jaký dal Bůh Adamovi a Evě, dal i nám. Jen od nás chce, abychom slib akceptovali."

Jak lze věřit v takovou teorii? Ale přesně tomu moji dobří křesťanští přátelé věří. Podle nich je všechno zlo stejné v očích Boha. Takže trest pro toho, kdo ukradne bochník chleba je stejný, jako pro toho, kdo zavraždí deset lidí! Co je to za spravedlnost? Jsem vděčná, že americká justice netrestá každý prohřešek trestem smrti! Je spravedlnost na zemi lepší než Boží spravedlnost?

Takže my si i za ty nejmenší hříchy zasloužíme smrt, a můžeme být spaseni prostou vírou, že Bůh zemřel za naše hříchy. Jenže ať tomu věříme nebo ne, tak nás to nezachrání před smrtí, anebo ano?!

I kdyby ke mně někdo přišel a nabídl mi, že bude odpovědný za můj prohřešek, tak bych nesouhlasila. Neexistuje žádný právní systém, kdy se Tom dopustí zločinu a Dick je pověšen. To by byl svět vzhůru nohama!

Šla jsem do knihovny a začala hledat odpovědi. Začala jsem studovat islám, další monoteistické náboženství. Četla jsem Korán a už jsme nemusela hledat dál. Našla jsem tam všechny odpovědi na své otázky. Korán mluví velice jasně:

1.    Bůh je jeden.

2.    Je věčný a neumírá.

3.    Nemá počátek ani nebyl počat.

4.    Nikdo mu není roven.

5.    Každá duše bude odpovědná za své skutky o Soudném dnu.

6.    Nikdo neponese cizí břemeno.

7.    Ježíš byl posel Boha.

8.    Ti, kdo věří v pravdu a konají dobré skutky budou odměněni rájem.

9.    Ti, kdo nevěří a odmítají pravdu a konají zlo budou vhozeni do pekla.

10.  Není jiného boha vedle Alláha; on je Pán světů, Stvořitel, Vševědoucí.

Všrchny otázky o křesťanské víře, které jsem měla, byly zodpovězeny. Z Koránu jsem se dozvěděla:

1.    Ježíš nebyl Bůh. Nebyl ani synem Boha.

2.    Nebyl ukřižován.

3.    Nezemřel za naše hříchy.

4.    Trojice neexistuje.

5.    Vše výše uvedené je rouhání.

V Koránu není jediné prohlášení, které by nedávalo smysl. Vlastně jsem tam nalezla odpovědi na všechny otázky o životě a smrti. Korán je slovo Boží, o tom nepochybuji. Prozkoumala jsem zdroj Koránu. Studovala jsem životopis Proroka Muhammada, pokoj a požehnání s ním. Byla jsem pohnuta k slzám jeho příběhem.

V islámu není místa pro slepou víru. Bůh od nás požaduje, abychom používali moc zdůvodňování a rozum, abychom dospěli k pravdě.

Já jsme pravdu nalezla. Jedinou věcí, kterou jsem potřebovala bylo přijmout islám dosvědčením, že není božstva kromě Boha (Alláha), a Muhammad je posel Alláha.

Nedovedla jsem myslet na nic jiného. Mluvila jsem s manželem o islámu. Skoro denně jsme se dohadovali o náboženství. Manžel jen tím více přilnul k Bibli, tvrdíce, že nemůže zapřít Krista. Vůbec mě nebral vážně. Sdělil mi, že můžu věřit čemu chci a neměl námitky, abych přijala islám.

Jenže zde byl problém. Zjistila jsem, že pokud přijmu islám pronesením šahadah (svědectví víry) moje manželství bude automaticky anulováno. Muslimské ženě není dovoleno provdat se za nemuslima. V islámu musí žena poslouchat manžela. Manžel je hlava a vůdce rodiny. Takže pokud je manžel křesťan, jak by ho mohla muslimská žena poslouchat?! Islám nemůže v domácnosti zaujímat druhé postavení. Pravda a nikoli klam musí mít hlavní slovo!

Musela jsem si vybrat. Buď přijmu islám, nebo budu dál žít s manželem jako křesťanka. Manžela jsem velice milovala. Musela jsem opustit svou zemi, abych s ním mohla žít a byl pro mě důležitější než cokoli jiného na světě. Přesto jsem nemohla žít v klamu. Věděla jsem, že bude těžké praktikovat islám za takových okolností. Tak jsem se rozhodla manžela opustit.

Pomyšlení na odchod mi lámalo srdce. Nemohla jsem přestat plakat. Ale mé odhodlání bylo pevné. Nevěděla jsem, co se stane, až ho opustím. Nechala jsem to všechno v Božích rukou. Když jsem sdělila manželovi, že se ho chystám opustit, teprve tehdy mne začal brát vážně. Rozhodl se prozkoumat islám. Požádal mne o čas, aby mohl prostudovat toto nové náboženství.

Tehdy bylo v jeho hlavě první myšlenkou, že mne nechce ztratit. Tehdy si asi myslel, že jsem se zbláznila. Ale dál četl a studoval islám. Celý život byl křesťanem a co islám učí pro něj bylo nové a cizí.

6.října 2000 jsme s manželem přijali islám. Avšak můj muž stále nerozuměl spoustě věcí. Netušil co se s jeho životem děje a proč se všechno převrátilo naruby. Stal se muslimem, protože mě nechtěl ztratit. Někdy četl Korán, ale častěji četl Bibli. Mě nevzrušovalo co dělá. Byla jsem šťastná, že jsem ho nemusela opustit a byla jsem si jistá, že Alláh ho časem povede.

Všechna chvála náleží Alláhu! Manžel byl u námořnictva a na 6 měsíců musel odjet. Během té doby měl šanci přečíst Korán od začátku do konce. Jednoho dne mi poslal email, ve kterém mi psal, že nedělá nic jiného. Prostě ho nedovedl odložit. Pak mi jednoho dne napsal, že je přesvědčen, že jde o slovo Boží. Nyní byl přemožen touhou dosvědčit svou víru. Když jeho loď zakotvila v Austrálii, vyhledal mešitu a sdělil bratrům svůj příběh a svůj úmysl. Ujistili ho, že již řekl šahadah se mnou a nemusí to dělat znovu. On všal trval na tom, že tehdy ničemu nerozuměl; udělal to pro mě. Nyní to chtěl udělat pro sebe. Plakala jsem od radosti, když mi napsal, že pronesl šahadah v mešitě v Austrálii. 

Ze všech miliard lidí na světě jsme absolutně vděční Alláhu, že nás dovedl k pravdě. Je to ta největší čest, jaké se člověku může dostat.

Všechna chvála náleží Alláhu, Pánu světů

 

www.islamreligion.com

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář