Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Rabia Frank z Holandska

6. 5. 2008
BREDA, Nizozemí (Reuters) - Rabi'a Frank je 31 letá Holanďanka, která se obrátila na islám v roce 1994, měníc si své první jméno Rebecca.  

Je provdaná za muže z Maroka, který vyrostl v Nizozemí a mají tři děti.

V roce 2005 začala nosit niqáb, závoj na tvář a je jednou z asi 50 žen, které tak v Holandsku činí, podle odhadů holandské muslimské komunity.

Nizozemí je domovem asi 1 milionu muslimů, neboli 5.4 procentům populace – což je druhá nejvyšší hustota muslimů po Francii.

Energická a duchaplná Rabi'a mluvila s Reuters ve svém domově, kde odložila závoj a odhalila blonďatý ohon a západní oblečení.

Obrazek"Byla jsem mladá, když jsem se začala zajímat o islám, a když jste mladí, nic není divné, prostě se do toho potopíte. Je to trochu klišé – měla jsem marockého přítele.

Nejprve jsem se chtěla více dozvědět o jeho kultuře. V knihovně jsem si půjčila knihy o Maroku a tak jsem se dostala k islámu. Četla jsem o tom tajně. Nechtěla jsem, aby měl dojem, že to dělám kvůli němu.

"První jsem četla Korán v holandském překladu a prostě se mi to dostalo do srdce. Cítila jsem se dobře, mohla jsem se s tím ztotožnit, chápala jsem to a zapůsobilo to na mě.

"Doslechla jsem se o muslimském centru v Haagu a chodila jsem tam každý týden. Jednoho dne se mne imám zeptal, zda se nechci připojit k ostatním při jejich šahadah (prohlášení víry v Boha). Nadechla jsem se. 'Už?' Pomyslela jsem si. Nemyslela jsem, že již vím dost, ale pak jsem souhlasila.

"Měla jsem ten škaredý závoj, vzpomínám si. Jednoduše jsem nějaký vzala ze skříně. Po šahadah jsem nemohla přestat plakat. Bylo to hrozně emocionální.

"Když se matka dozvěděla o mé konverzi, pospíchala do mého pokoje s křikem a pláčem, ječela: 'Proč si to udělala, co si myslíš?' Bylo to děsné. Pomyslela jsem si: 'Tato reakce je přesně ten důvod, proč jsem ti to neřekla.'

"Nosit hidžáb je formou osvobození. Každý den jsem musela procházet okolo nějakých stavbařů a ti na mě pískali. To ráno, když jsem procházela kolem v hidžábu, tak nepískali.

"Na jednu stranu jsem se cítila tak šťastná, myslíc si, 'Konečně, toto je kdo opravdu jsem,' leč na druhou stranu se mi chtělo říct, 'Hej, podívej, vespod jsem stále ta stejná holka.'

"Trvalo mi léta, než jsem zvládla uvázat šátek. Po konverzi jsem si vzala za vzor turecké a marocké ženy. Nosila jsem typické dlouhé kabáty a – ouvej – to nebylo pro mě. Cítila jsem se nejistá, zejména když lidé říkali, 'Koukni, Turkyně s modrýma očima!' Nevěděla jsem jak se oblékat.

"Existuje vtip o 'túře nového muslima'. Jste zvyklí nosit džíny a zajímat se o módu, a náhle to všechno opustíte a začnete nosit toto smíšené oblečení. Většina konvertitů prochází touto fází 'túry', myslím, než najdou svůj styl.

Obrazek"Nebyla jsem zpočátku příliš ve styku s rodilými muslimy. Rodina mého manžela si myslela, že když nejsem Maročanka, tak nejsem dobrá. Trvalo mi léta, abych se před nimi prosadila a myslím, že nyní jsem to já, kdo bere náboženství nejvážněji.

"Vnímám hodně respektu od rodilých muslimek. Myslí si, 'no tedy – ty jsi Holanďanka, přesto se takto oblékáš.'

"Nemohu přesně označit, kdy jsem poprvé začala pomýšlet na nošení niqábu. Když jsem se stala muslimkou, byla jsem zamilovaná do islámu. Bylo to jako houba, všechno byl islám, islám, islám.

Po několika letech ten pocit ztratil na intenzitě, ale já jsem ho chtěla zpět – chtěla jsem udělat něco pro Alláha. Vidět jiné ženy s niqábem se dotýkalo něčeho uvnitř mě. Řekl jsem manželovi, že bych ho chtěla nosit také. 'Nejsi praštěná?' odvětil. Neměl z toho radost, ale mé pocity mne neopustily.

"Nosit niqáb nemá nic společného se styděním se za své ženství nebo být utlačovaná. Je to prostě způsob jak projevit více lásky k Bohu."

"Je nesmysl naznačovat, že nošením niqábu se nepodílím na životě společnosti. Pokud jdete po ulici nebo nakupujete, kolik kontaktu ve skutečnosti máte bez niqábu? Není to, jako když mluvíte s každým, koho potkáte. Jedna žena mi kdysi řekla, 'Nemůžu s tebou navázat kontakt,' jenže já jsem si pomyslela, 'kdy dříve jsme spolu navazovaly kontakt?'

"Žertovala jsem, že mám pistoli nebo bombu pod svým rouchem ve svých bouřlivých dnech. Pořád mám někdy bouřlivé dny. Pokaždé něco odpovím, když má někdo ke mně nějaký komentář."

Součástí toho je, že lidé vás nepovažují za člověka. Takže když odpovím, jsou šokováni. A jestliže odpověď přijde v perfektní holandštině, potom se opravdu diví. Myslím, že se musím pokusit lidi trochu vychovat.

"Někteří lidé si myslí, že konvertité prostě hledají nějaké náboženství. Kdyby tomu tak bylo, tak bych si vybrala nějaké jednodušší. Islám je krásné náboženství, ale není vždycky snadné. Musíte hodně bojovat sami se sebou."

 

www.readingislam.com

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář