Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Saleha, katolická jeptiška, Filipíny

1. 4. 2009

Byla jsem vychována v oddané katolické rodině a byly mi vštípeny katolické hodnoty a tradice. V patnácti letech jsem vstoupila do kláštera. Zde jsem byla šťastná, neboť jsem dokázala plnit své povinnosti jeptišky a lidé kolem mě včetně mé rodiny ze mě měli radost.

Až do chvíle, kdy jsem se počala ptát každou noc, “Co tady uvnitř kláštera dělám?“ Zůstávala jsem v naší malé a skromné kapli a počínala se ptát Boha zda mi opravdu naslouchá, poněvadž jsem se naučila z našeho katechismu, že Bůh je přítomen v posvěcené svátosti.

Mnoho otázek přetrvávalo v mé mysli. Vynořilo se zejména mnoho pochybností ohledně reality Ježíše Krista. Jenže jsem nenašla odvahu zeptat se kněze nebo ostatních jeptišek. Bála jsem se, že by to mohli použít proti mně.

Takže jsem nechala pochybosti přetrvávat. Dokonce jsem si dovolila složit první prozatímní slib. Obnovovala jsem ho každoročně po 10 let! Než nastala doba, kdy už jsem nemohla dál; můj trvalý slib skromnosti a chudoby; vyznávání Ježíše Krista jako mého Boha; a že je Pán a Syn Boží.

Začala jsem se modlit horlivěji, prosíce Boha o vedení a aby mi ukázal správnou cestu.

Kdybych opustila klášter, způsobilo by to obrovskou bolest mojí matce! Otci by nevadilo, kdybych odešla a měla vlastní rodinu.

Ale já jsem nechtěla zranit svou rodinu, hlavně matku a oba bratry, kteří jsou knězi a své sestry!

Na druhou stranu jsem nechtěla žít jako pokrytec a předstírat, že jsem šťastná praktikujíce cosi, co odporuje mé podstatě.

Takže jsem nepodala svou žádost a trvalý slib. Promluvila jsem si s abatyší a oznámila, že opouštím klášter.

Aniž bych informovala rodinu, odešla jsem, abych si našla práci a živobytí. Potom jsem potkala přítele kněze a ten mi nabídl, abych pracovala s ním v jeho kostele v městě Marawi jako farní koordinátor.

Náhodou se moje rodina tyto novinky dozvěděla a bylo pro ně velice těžké to přijmout. Avšak doufali, že jednoho dne se vrátím, abych sloužila církvi.

Zatímco jsem pracovala jako farní koordinátor, kněz, který mne najal, se mnou nezacházel zrovna nejlíp. Nevyplácel mi mzdu a pokoušel se mne sexuálně obtěžovat. Ale díky Bohu neuspěl se svými zlými záměry.

Znovu jsem se modlila k Bohu a prosila, aby byl se mnou a učinil mne šťastnou, protože jsem ve skutečnosti nikdy v životě nepoznala pokoj. Moje srdce i mysl byly nešťastné.

Nový den

17.června 2001, brzy ráno jsem uslyšela krásný zvuk, ale nechápala jsem, oč jde. Přišlo mi, že to přichází z nedaleké mešity. Jakmile jsem to zaslechla, bylo mi, jako bych se ponořila do osvěžující vody. Nedovedla jsem si ten pocit vysvětlit.

Ten den jsem cítila, jak štěstí vstupuje do mého srdce, přestože jsem nerozuměla tomu, co jsem slyšela. Po vyslechnutí toho úžasného zvuku jsem si pomyslela, “Toto je nový den, nový začátek.”

Toho dne, když jsem ráno vstala, dotazovala jsem se, co to bylo za zvuk a bylo mi sděleno, še šlo o výzvu k modlitbě muslimů. Podivné! Do města Marawi jsem přišla počátkem května 2001, ale ten zvuk jsem poprvé zaslechla až jednoho červnového rána.

Toto dne jsem se rozhodla zjistit více o islámu a muslimech. Začala jsem své hledání v knihách, až jsem nakonec opustila svou práci. Vrátila jsem se zpět k rodině do Pampanga a zjistila, že můj otec mezitím zemřel.

Byla jsem chvíli zoufalá, ale zajímat o islám jsem se nepřestala. Odešla jsem do Manily v naději, že naleznu někoho, kdo mi vysvětlí islám. V srdci jsem byla připraveno ho přijmout, ale netušila jsem jak!

Nevzdávala jsem se a hledala na internetu. Chodila jsem do chatových místností doufajíce, že najdu muslimy, kteří mi osvětlí islám.

16.června 2004 jsem potkala bratra v Manile. Ten mi pověděl více o islámu. Toho dne jsem doložila:

Lá iláha illaláh muhammadur rasululláh wa ‘isa ibnu maryam abdulláhi wa rasúli

Není božstva zasluhujícího uctívání kromě Alláha, Muhammad je posel a Ježíš syn Marie je služebník a posel Alláha.

Toho osudného dne jsem konečně nalezla nový domov, domov islámu: domov, kde lze najít lásku, štěstí a radost. Nyní se mohu usmívat úsměvem, který vychází z mého srdce. Toho dne jsem spala velice dobře.

Kdykoli se modlím, pláču, nikoli slzami smutku, ale slzami radosti. Radosti, která není za peníze ke koupi. Je to nepopsatelné.

Nyní si vzpomínám na rozhovor se strýčkem mé matky, který byl katolickým knězem. Pravil: “Kdyby jsi někdy toužila změnit své náboženství, vrať se k islámu!” Bůh je veliký!

Kéž Alláh otevře oči mé rodiny pro světlo islámu a kéž nás chrání před Satanem. Amen.

Ó bratři a sestry muslimové! Zahrňte mne do svých modliteb!

 

www.islamreligion.com

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář