Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Sandra La Bianca z Austrálie

26. 6. 2008
La Bianca je venkovanka; vyrostla na farmě v Západní Austrálii. Jako dítě měla za domácí zvířátko malého klokánka a pomáhala starat se o krávy a ovce. Chodívala na lov králíků a lišek. V její výchově nebylo mnoho náboženství, ale věřila v Boha a byla učena tradiční italské morálce. V italské domácnosti jsou dívky ochraňovány a dost v bezpečí.

O nedělích chodívala s rodinou do kostela, avšak bylo to povrchní, ve skutečnosti ničemu nerozuměla. Když pomýšlela na svaté přijímání, vše co věděla, že oblékne bílé šaty a odříká určitá slova – to se od ní čekalo a to udělala. Pokud šlo o ni, Ježíš a Marie (pokoj s nimi) byli pouze sochy v kostele. Stále se modlila k Bohu.

Když vyrůstala neměla žádné povědomí o islámu nebo Arabech. Město viděla poprvé v 16 letech! Byla si vědoma faktu, že je důvěřivá a naivní. Podle jejího přiznání na tom bylo pozitivní to, že byla otevřená a přirozená. Říká, že nosila srdce na dlani. Zjistila, že lidé z města jsou emocionálně rozervovanější, často nepřístupní a kritičtí, zatímco lidé z venkova spíše berou druhé jací jsou.

Na venkově muži většinou zůstávají na farmě a užívají si vesnického života. S náklaďáky, motorkami, střílením a koňmi je život na venkově mužský ráj. Mladé ženy obvykle touží po městském životě – věnovat se módě, být in, hledat vzrušení a chodit na zábavy. La Bianca opustila venkov, když jí bylo 16, aby hledala zářivý městský život. Majíce velkou italskou rodinu rozšířenou po celé Austrálii, La Bianca neměla problém najít tetu, se kterou by zůstala ve městě.

La Bianca dostal první práci jako recepční a zde potkala muslimskou dívku jménem Tasním, jihoafrickou muslimku, třebaže nepraktikující. Tasním nenosila hidžáb a nemodlila se, ale vždy se ujišťovala, že maso, které jí, je podle islámských principů. Přestože nebyla necudná a nepila alkohol, Tasním chodila do klubů a bylo jí to rodiči dovoleno, pokud chodila brzy domů. Hlavní, co se La Bianca od Tasním naučila byl půst o ramadánu.

La Bianca nostalgicky vzpomíná, že byla vždy přitahována k muslimům, protože lidé, které potkala byli vřelí, přátelští, jemní, přímí a milující svou rodinu. Ráda se scházela s muslimskými přáteli a atmosféra v jejich rodinách jí připomínala vlastní dětství, dobré jídlo a pohostinnost. Poznamenává, že se vždy cítí pohodlně s lidmi, kteří jsou sami se sebou spokojení. Zpozorovala, že lidé často pomlouvají druhé, pokud nemají rádi sami sebe.

Zejména si oblíbila africké lidi, kvůli jejich vřelosti a společenskosti, ale evropskou kulturu shledala chladnou s množstvím bariér mezi lidmi. Všimla si, že když vyrůstala, ona a její sourozenci měli radši australské domorodce než Evropany. Její otec respektoval každého, kdo tvrdě pracoval a správně jednal. Vůbec nebyl rasista. Avšak její matka byla rasistka, myslela si, že Evropané jsou nadřazení ostatním a snadněji kritizovala druhé lidi.

Jak se La Bianca stýkala s dalšími muslimy zjistila, že muslimové se modlí pětkrát denně, ale dokud nepoznala svého manžela, doopravdy nevěděla, o čem islám je.

La Bianca si pamatuje, že jakmile se setkali, vzal ji k sobě domů, aby poznal jeho matku. Oba chtěli dlouhodobé soužití se vším všudy: manželství a rodinu. Začala navštěvovat lekce islámu a změnila svůj styl oblékání. Nosila dlouhé sukně a volné halenky. Zpozorovala, že jak se učí o Všemohoucím Bohu, všechno dává smysl. Všechno bylo krásné a harmonické.

Poznamenává, že se jí líbí myšlenka, že existují následky toho, co lidé dělají; že každý se musí snažit udělat to nejlepší.

Pro každého existuje zkouška a velkou zkouškou pro La Biancu bylo nošení hidžábu. Odhaluje, že to byla změna jejího vzhledu, co ji nejvíce ovlivnilo. Doma, ve vesnici, na farmě, na pracovišti, se jí lidé ptali, proč nosí "tohle". Nicméně, La Bianca nosí dlouhé šaty a závoj.

Nejprve jejímu tátovi vadilo, že nerespektuje rodiče a že se neobléká způsobem, který by je potěšil. Přiznává, že ze začátku se cítila provinile, že způsobila, že se cítil nerespektovaný, avšak její rostoucí uvědomění Všemohoucího Boha ji přimělo uznat, že Jej chce potěšit více než kteréhokoli člověka.

Řekla si, že nechce dělat žádné ústupky, protože ví, že dělá správnou věc, a uvědomovala si, že pokud začne dělat kompromisy, tak se to nikde nezastaví a nezůstane jí vůbec žádný islám! A to dozajista nechtěla dopustit.

Navzdory prvním obtížím s jeho nošením, hidžáb jí dává smysl. Shledala, že jakmile se začala zahalovat, muži se k ní nepřibližovali a cítila se mnohem respektovanější. V srdci to cítila správně. La Bianca svěřuje, že se jí líbí myšlenka, že ženy jsou poklad, a měly by být chráněny a viděny pouze těmi, kdo si to zasluhují.

La Bianca pronesla šahada (svědectví víry) ve společnosti skupinky přátel. Cítila, že islám je pravda a žíznila, aby se dozvěděla víc. Manžel a jeho rodina ji pobízeli k nošení hidžábu, ale nějaký čas jí to trvalo, jelikož musela nejprve odvyknout pocitu, že je omezená tím, jak vypadá pro vnější svět.

Na otázku na reakci muslimské komunity na její konverzi řekla, že nejprve byla "vůní měsíce", jen proto, že byla nová muslimka.

 

www.islamreligion.com

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář