Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Saumya, hinduistka z Indie

20. 12. 2009

Aasiya Inaya

 

ObrazekKdyž je vám odhalena pravda a vy jí musíte čelit, jak dlouho se můžete vzpírat jejímu přijetí? Jak daleko utečete popírajíc ji? 

Ve vašem životě nadejde chvíle, kdy se budete muset zbavit všech pout, která vám brání odpovědět na výzvu pravdy.

Je to moment, kdy nic jiného nevypadá významně a rovnocenně s voláním Všemohoucího Boha a Jeho cesty svobody, blaženosti a uspokojení.

Všechny lži, s nimiž jste žili, začnou blednout a vaše minulé víry se rozpadnou jako domeček z karet. A když se toto stane je to moment heuréky, okamžik, kdy si uvědomíte pravdu, uvědomíte si krásu islámu.

Pak nemeškáte, abyste to přijali. Pak musíte podniknout chrabrý krok v případě, že se obáváte sociálního tlaku a nesouhlasu. Protože byste vždy měli bojovat za pravdu a pevně v ní stát, i kdyby to mělo být proti vlastní rodině.

Při pohledu zpět jsem nikdy nebyla ateista. Vždycky jsem věřila v Boží existenci a jsouce hinduistkou pro mne existoval v tisících podob: od kamene po strom, od stromu po řeku a od řeky po pramen. Všechno to pro mne byly objekty uctívání, tak jak mne naučila rodina a tradice.

Byla jsem hrdá na to, že jsem polyteistkou, berouce v úvahu, že všechny objekty vytvořené Bohem jsou hodny uctívání a že v nich existuje část Boha, v každé jednotlivé bytosti, takže všechny jsou hodny uctívání. Ať je to kráva, strom, řeka, studna, modla nebo lidské bytosti samotné.

Ošklivila jsem si islám proto, že je v tomto tak rigidní a tvrdohlavý. Shledávala jsem muslimy statickými, žijícími v minulosti, zatímco svět kolem nich se rychle valí kupředu. Pro mne byly všechny jejich víry bezdůvodné (možná proto, že jsem v nich nikdy důvod nehledala), nepraktické, kruté a zastaralé.

Pravděpodobně to nebyla jen má chyba, takto jsem byla naučena se na ně dívat. Byl to předsudek, který jsem zdědila od této společnosti, která vždy chovala negativní obraz islámu jako součást svého většinového názoru.

Moje první střetnutí s islámem se konalo na střední škole, kde většina spolužáků byla muslimy a během volných hodin jsme debatovali o islámu (převážně kvůli protiislámské propagandě hinduistických organizací po 11.září a výtržnostem v Gudžaratu).

Během těchto rozhovorů se pokoušeli objasnit rozmanitá nedorozumění ohledně monoteismu, práv žen, jejich postavení a jiných oblíbených mýtů, ze kterých se více nebo méně stala klišé.

Jenže pro mne to nebylo přesvědčivé, pořád jsem si zachovávala svoje víry a svou hrdost na to, že jsem polyteistou. Třebaže jsem už více nebyla proti muslimům. Dotklo se mne utrpení lidí, kteří byli jedni z nás, a umírali jen proto, že praktikovali jinou víru. Navenek jsem se stala více sekulární.

Na tom, že jsem se stala monoteistkou, má zásluhu hlavně Arya Samadž, hinduistická organizace, která věří, že hinduismus káže monoteismus a ne rituály a uctívání model. Potom, co jsem se dostala pod její vliv, přestala jsem uctívat modly, provádět rituály a navštěvovat chrámy.

To byly kroky, kterými jsem prošla, než jsem nakonec dorazila k islámu. Jelikož sama Arya Samadž má trhliny, znovu jsem se ocitla v pavučině, jejíž nedílnou součástí byly rituály a uctívání ohně.

Čtení Véd, Manu Smiriti a dalších písem mne jen mátlo. Byla to jen filosofie, bez ničeho materiálního, co by mi mohlo pomoci najít odpovědi na každodenní otázky.

Když jsem na koleji studovala právo, poprvé mi zasvitla jiskřička jasnosti islámu. Nešlo o nic jiného, než drobný kurz rodinného práva – hinduistické a islámské právo týkající se sňatku, rozvodu, dědictví atd.

Zatímco hinduistické právo bylo proděravělé všelijakými technickými podrobnostmi, zmatky, názory a nedostatkem stability, islámské právo bylo oproti tomu jasné, přesné a určité.

Můj názor se změnil přes noc. To, co jsem měla za statické, teď vypadalo stabilní. To probudilo mou zvědavost, abych si o tom přečetla více; strávila jsem hodiny online hovory s přáteli o islámu.

Četla jsem všemožné odkazy a účastnila se diskusí ve fórech. Můj pohled na islám se začal měnit, což se odráželo ve způsobu jak jsem hovořila a debatovala.

Ovšemže tato změna nebyla přáteli oceněná, upozornili mne na takzvané "vymývače mozku" jejichž jediným cílem je převracet hinduisty na islám.

Toto všechno mne otravovalo, lekal mne jejich nesouhlas. Cítila jsem se, jako kdybych podváděla rodinu a přátele tím, že dělám cosi, s čím tak vážně nesouhlasí.

Ale, jak jsem uvedla dříve, jak dlouho můžete utíkat před pravdou? Se lží nelze žít a přijetí pravdy vyžaduje odvahu. Jak praví Svatý Korán:

“Vy, kteří věříte! Buďte vytrvalí ve spravedlnosti, svědčíte-li před Bohem, byť i to bylo proti vám samým či rodičům anebo blízkým příbuzným a ať jedná se o bohaté či chudé, vždyť Bůh je ochráncem obojích! Nenásledujte tedy vášně své před spravedlností! A jestliže ji zkřivíte anebo od ní uhnete, tedy Bůh je dobře zpraven o všem, co děláte.” (4:135)

A ten den všechny obavy odplynuly, poněvadž kdybych se neobrátila tehdy, tak asi už nikdy. Zůstala bych trčet ve složitostech života v materiálním světě, kde nám falešné emoce brání udělat správnou věc.

Alhamdullilah, dnes se učím být muslimkou. Inša`Alláh, budu kráčet po Jeho cestě lepším způsobem.

 

www.islamreligion.com 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář