Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Aiša Cook z Kanady

21. 8. 2007
ObrazekByla jsem vychována jako protestantka, ve Sjednocené církvi, a když jsem dosáhla středoškolského věku, počala jsem se dotazovat na věci náboženství, kterým jsem nerozuměla. Zkusila jsem jiné denominace, doufajíc, že si ujasním některá témata: Ježíš jsouc Bohem nebo synem Boha, dítě zrozené v hříchu a Eva, obviňovaná ze všeho zlého na světě. Ale nikdy jsem neobržela uspokojivé odpovědi. 

Tou dobou, kdy jsem nastoupila na univerzitu jsem stále věřila v Boha, ale již jsem nenáležela k žádné z církví.

Ve třetím ročníku jsem poznala přítele, který studoval islám. Ne že bych tehdy věděla, co islám je, ale na svém záznamníku měl pozdrav 'As-salamu aleikum', pokoj s vámi. Pamatuji si, že jsem to zkoušela zopakovat, zcela neschopná, ale zalíbil se mi nápad zdravit lidi slovy 'pokoj s tebou'.

Po několik let po vyslechnutí 'As-salamu aleikum' jsem pravidelně chodila do knihovny a četla o islámu. Snažila jsem se přečíst všechno, kde byla jakákoli zmínka o islámu. V jednom bodě jsem se stala velice zmatenou, protože jsem začala číst věci od Národa islámu, neuvědomujíc si, jak se liší od islámu.

Vzpomínám si, jak jsem se ptala přítele, zda bych se mohla připojit k Národu islámu a on řekl ne a rozesmál se, protože jsem běloška. To mne rozesmutnilo, tolik jsem toho četla o smyslu bratrství a sesterství mezi všemi etniky jakmile se jednou stali muslimy. Později mi bylo toto téma objasněno.

Jedna kniha, na kterou si pamatuji, byla o lidech jdoucích na pouť. Vzpomínám, že jsem si myslela, jak krásně ty ženy vypadají, ačkoli ten koncept zahalování byl pro mne cizí a vypadal spíše hloupě. Šla bych celou tu cestu dolů do města, jen abych se podívala na obrázky v té knize. Nerozuměla jsem, co je pouť, avšak pohled na vyrovnanost, kterou ty ženy vyzařovaly byl úžasný.

Nakonec, 4 roky po vyslechnutí 'As-salamu aleikum', jsem se rozhodla, že chci konvertovat. Chci být součástí náboženství, které přijímá kohokoli odkudkoli jako bratra nebo sestru pod zástavu islámu. Tehdy jsem neznala jediného muslima, nepřečetla jsem korán, nevěděla jsem o hidžábu (zpětně dobrá věc), ale co jsem věděla, že byly zodpovězeny moje otázky, na které křesťanství nemělo odpověď.  

ObrazekTeď jsem musela přijít na to, co podniknout. Slyšela jsem o staré přítelkyni, která se obrátila na islám, ale ta již nebydlela ve stejném městě. Jakmile jsme se znovu zkontaktovaly, seznámila mne se svou rodinou, která zde žila. Přijali mě a pomohli mi. Dodnes, po téměř 12 letech mne stále považují za rodinu. Nato jsem navštívila svou kamarádku a jejího manžela a pronesla před nimi své šahadah.

Během návštěvy jsem hodně četla a hodně slyšela. Mnoho z toho bylo matoucí a ohromující. Náhle se očekávalo, že se zcela změním, na to jsem nebyla připravená a musela jsem se vydat svou cestou. Bylo toho tolik k naučení a pochopení, co jsem musela dělat nebo na to brát ohled. A nejpodstatněji, musela jsem nejprve opravdově věřit, proč něco dělám dříve, než to udělám.

Zpět doma jsem se setkala s několika muslimy, kteří mě přijali takovou jaká jsem byla. Nikdy na mě netlačili, ale pomáhali mi, kdykoli jsem byla připravená se naučit víc. Jednoho dne jsme se dívali na video o znameních před Soudným dnem. Vše na co jsem musela pořád myslet bylo, když jsem připravená, tak proč se tak bojím?

Takže, šest měsíců po vyslovení šahadah jsem se rozhodla obléknout hidžáb. První den, co jsem ho měla na sobě, jsem šla nakupovat s těmito přáteli. Jaké lepší místo pro zkoušku? Vlastně jsem se cítila velice osvobozená a pokojná – ačkoli jsem prve myslela, že budu stále spěchat do koupelny si to upravit.

Začala jsem ho nosit po víkendech, když jsem šla ven, potom v týdnu po večerech. Pracovala jsem pro rodiče, kteří mi ho nedovolili nosit v práci, ale naštěstí šli o 8 měsíců později do důchodu a pak už jsem se nemusela dívat zpět.

Ten první rok byl dost těžký. Zkoušet se modlit pětkrát denně nebyla zezačátku ta nejjednodušší věc. Vepřové jsem nejedla, ani jsem nepila, tudíž dieta nebyla problémem.

ObrazekMůj první ramadán byl zajímavý. Rychle jsem si uvědomila, že musím vypracovat na celý den, což jsem zvládla před koncem měsíce. Zkoušet nalézt oblečení, které by zakrylo mou výšku bylo velice obtížné, naštěstí jsem se naučila velmi brzy šít.  

Moje rodina měla za to, že procházím obdobím, nebo přinejmenším, jsem si jistá, že v to alespoň doufali. Ale jinak byli tolerantní ke změnám, které pozorovali. Neříkám, že nebyly stresující, slzavé časy s určitými komentáři, ale nikdy nezkoušeli mi bránit ve změnách, které se odvíjely stále rychleji.

Z mnoha přáteli už jsme se nemohla dál přátelit, anebo jsem nechtěla. Naše životy nastoupily velice odlišné cesty a stalo se vyčerpávajícím zkoušet vysvětlit, proč nesmím dělat toto nebo musím dělat tamto.

Dokonce v muslimské komunitě to bylo stresující. Každý mne chtěl potkat, kanadská dívka, která konvertovala k islámu aniž by byla provdána za muslima, jenže jsem stále neměla blízké přátele, nebo jsem cítila, že nepatřím k ostatním. Začala jsem pochybovat, zda jsou nějací jiní muslimové, kteří by byli jako já. 

Nakonec, jsouc něco přes rok muslimkou jsem byla pozvána do malého uzavřeného koužku se třemi dalšími holkami. Pocházely jsme z rozličného prostředí, ale všechny jsme vyrostly v Severní Americe.

Tato halaqah se stala základem mého islámského vědění. Setkávaly jsem se každý týden na několik hodin. Vždycky jsme měly práce k představení, knihy k přečtení, poznáky k převzetí, věci k naučení. Také jsme měli hodně legrace.

Tato halaqah nejenže mi dala kořeny a vědomí, které jsem potřebovala, ale také mezi námi rozvinula silný smysl pro sesterství. Byly vskutku mou rodinou. Zůstaly jsme spolu léta, dokud jsem se nevdala a neodstěhovala.

Skoro 5 let po konverzi jsem byla připravena se vdát. Znala jsem své závazky jako muslimská žena, svoje práva a povinnosti budoucí manželky a manželovi povinnosti ke mně, takže sňatek byl další krok.

Byla jsem představena svému nastávajícímu a za několik měsíců jsme se vzali.

Al-hamdulillah, jsem muslimkou skoro 12 let a byla jsem požehnána moci strávit 7 z toho se svým manželem.

Jednou se mne kdosi zeptal, jak dlouho jsem muslimkou. Když jsem odpověděla, že skoro 12 let, odvětila, "Páni, to musíš znát všechno!" Rozesmála jsem se. Tato cesta nikdy nekončí, pořád je se co učit a kdykoli čtu korán, objevím něco nového.

Jsou dny, kdy zakouším víc, než jiní, ale hlavní věc je se obklopovat dobrými muslimy. Jednu věc vím jistě a sice, že je tu vždy Alláh na něhož se mohu obrátit.

 

Reading Islam

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář