Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Janine Cadd, Austrálie

21. 8. 2007
Napsala Selma Cook podle rozhovoru s Janine Cadd, narozenou v Austrálii matce libanonské křesťance a otci Autralanovi.

ObrazekMá matka nikdy nemluvila špatně o ostatních náboženstvích a jako rodina jsme se účastnili ceremoniálů s příbuznými, kteří se hlásili k jiným vyznáním. Byla jsem učena být objektivní a nepředpojatá. Matka mne učila být duchovní a následovat křesťanské morální hodnoty; byla to přísná výchova. Avšak z otcovy strany zde byl "australský" vliv; očekávalo se ode mne, zařadit se a "příslušet".

Spiritualita a náboženskost mé matky byla o to cennější, že můj otec byl alkoholik a gambler a vždy se choval hrubě. Jako dítě jsem se rychle naučila jak se vyhnout zneužívání. Byla jsem nejmladší, majíc dva bratry a sestru.

Chodila jsem každý týden do kostela a ke zpovědi. Nastoupila jsem do klášterní základní školy, která byla velice přísná. Věřila jsem v Boha Stvořitele a chápala moudrost deseti přikázání. Měla jsem silnější uvědomění Boha, nežli Ježíše. Pro mne byl Ježíš spíš jako prorok.

Musela jsem se učit věci nazpaměť, ale moje skutečná komunikace s Bohem probíhala, když jsme se modlila vlastními slovy; prostě jsem Mu otevřela své srdce, jelikož jsem věděla, že porozumí. Milovala jsem příběh Ježíše, leč ve své mysli jsem jej nestavěla na úroveň božství. Milovala jsem příběhy proroků: Noe, Mojžíš, Ježíš. Zvláště příběh zrození Ježíše, kterého jsem si zařadila mezi proroky.

Cítila jsem se bezpečnější ve škole než doma, kdykoli byl otec opilý. Pro mou matku bylo obtížné ho opustit, protože byla přistěhovalec. V její kultuře doma v Libanonu nebylo obvyklé mít manžela co pije a opíjí se a domácí násilí bylo v Libanonské společnosti nepřijatelné. 

Avšak toto byla pro ni nová země, měla jen pár přátel a slabé jazykové schopnosti a neorientovala se v okolní společnosti. Bylo zvykem, že v den výplaty otec prohrál svůj plat, takže matka musela pracovat a byla zodpovědná vychovat nás nejlépe, jak dovedla.

Když mi bylo 14 rozhodla jsem se, že již nepůjdu do kostela. Cítila jsem, že se nedokážu ztotožnit s myšlením tamějších lidí. Mše, jimž jsem naslouchala, mne nevedly na morálně vyšší post.

Tou dobou moji vrstevníci poslouchali Boba Dylana a podobné zpěváky té doby a bylo "in" být proti status quo, a tak jsem vyrostla z chození do kostela. Měla jsem pocit, že církev není ve styku z realitou; přesto jsem nikdy neztratila svou víru v Boha a vždy jsem si přála být dobrá, být lepší. Nenáviděla jsem týrání a byla jsem proslulá braním se za pošlapané.

Poprvé jsem se poučila o islámu v patnácti letech v – desáté třídě. Potkala jsem dívku, která se právě přistěhovala z Libanonu. Byla muslimka. Nadia a já jsme se staly přítelkyněmi. Já jsem rozuměla arabsky a její angličtina nebyla nejhorší, takže jsem se dobře domluvily.

Australské holky Nadiu většinou ignorovaly, ale já jsem ji měla ráda a zjistila jsem, že je milá a slušná. Někdy jsem ji navštěvovala u nich doma, ale jí nebylo dovoleno mě navštívit bez mahrama (manžel nebo blízký příbuzný s nímž není dovoleno uzavřít sňatek). To jsem mohla pochopit, zvlášť když můj otec byl často opilý a hrubý. Přála jsem si být tak chráněná jako ona.

Nadia a já jsme prošly desátou třídou společně a během té doby mi sdělila v co muslimové věří. Tou dobou jsem byla zvědavá pouze na ni, ale jelikož její náboženství bylo její součástí, byla jsem zvědavá i na ně.

Dozvěděla jsem se, že muslimové věří ve všechny proroky. Zaujalo mne zjištění, že Ježíš je považován za proroka a to mi dávalo smysl a poté jsem se dozvěděla, že Prorok Muhammad (pokoj a požehnání s ním) byl posledním z proroků. O tom jsem nikdy prve neslyšela, ale připadalo mi to platné v mezích toho, co mne zajímalo.
Tato informace dřímala v mé mysli několik let. Hodně jsem čítávala a často jsem četla knihy od Chalila Gibrana a co napsal o Prorokovi.

Ve dvaceti letech jsem potkala svého budoucího manžela. Seznámila jsem se s ním skrze Nadiny bratry, jejichž rodina vlastnila cukrárnu. Měl ve zvyku nakupovat cukrovinky z této cukrárny a já jsem tam často pobývala na návštěvě u Nadie. Mluvil se mnou a zaznamenal, že vypadám jako Libanonka.

Pamatuji si jak jsem mu citovala hadith, kterou jsem četla v jedné z knih Chalila Gibrana. Později mi řekl, že když mne slyšel vyslovit ta slova, tak věděl, že si mne jednoho dne vezme. O šest měsíců později mne požádal o ruku.

Tehdy nepraktikoval islám. Když jsme se vzali, příležitostně pil. Oba jsem byli společenští pijáci. Sem tam chodil na Páteční modlitbu a nikdy nevynechal půst o ramadánu. Mluvil se mnou o islámu a pro mne bylo evidentní, že chce vybudovat svůj život okolo islámských hodnot.

Oba jsem počali přerušovat svazky s lidmi, kteří si nepřáli se odlišovat a to byl začátek našeho praktikování islámu. Vzali jsme se v Sýrii (odkud pochází) a zůstali tam pár měsíců. Tou dobou jsem dosud nebyla muslimkou. Věřila jsem ve Dvě svědectví a napodobovala jsem konání modlitby v mešitě, ale nikdo mne o islámu neučil.

Většina členů manželovi rodiny se nemodlila, ale každý říkal "bismillah" před jídlem a dokonce křesťanští Arabové to říkali. Můj muž byl vychován jako muslim, jenže s povrchním porozuměním islámu a tak se stal nominálním muslimem a opravdu postrádal znalosti.

ObrazekPo výletu do Sýrie jsme se s manželem nastěhovali do Sydney v Austrálii, na předměstí jménem Lakemba. Tam je spousta muslimů, hlavně z Libanonu. Pracovala jsem jako bilinguální asistentka učitele ve středisku pro děti přistěhovalců. Zatímco jsem tam pracovala, jedna z matek mne vzala pod svá křídla.
Byla praktikující muslimkou a já jsem nosila dlouhé rukávy, dlouhou halenku a malý šátek. Ukazovala mi jak se modlit a ptala se zda jsem muslimka. Odpověděla jsem, "Myslím, že ano." Byla také ze Sýrie. Otázala se, proč mne manžel nenaučí jak se modlit a aniž by čekala na odpověď, pozvala nás oba k nim na návštěvu.

Jakmile jsem toho večera přišla domů a oznámila manželovi, že mne bude učit jak se modlit rozplakal se štěstím. Hned volal jejímu manželovi. Čím víc jsem se já naučila o islámu, tím víc ho on praktikoval. Nikdy jsme se neohlíželi zpět.
Často jsme cestovali zpět do Sýrie a při každé návštěvě jsem se naučila nové věci, a na jednom určitém výletě jsem já učila jak se modlit jeho sestru.

(Před osmi lety manžel Janine zemřel a zanechal ji se sedmi dětmi).

 

Readingislam.com/Islamweb.sk

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář