Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Maryam al-Mahdayah (USA/EGYPT)

4. 6. 2007
 

ObrazekAl-Salamu Alaykum,
moje jméno je Maryam al-Mahdayah – s tímto jménemjsem se nenarodila, ale zvolila jsem si jej když jsem konvertovala k islámu (1992). Mé křesťanské jméno je Maria (Mary v angličtině, Maryam v arabštině). Ráda bych se podělila o svůj osobní příběh konverze k islámu v naději, že vám pomohu islámu lépe porozumět.

Výchova

Byla jsem vychována v katolické tradici. Chodila jsem na katolickou základní školu, učila se katechismus, šla jsem k prvnímu přijímání, dostala katolické jméno (po světci), chodila ke zpovědi, všechny ty podstatné kroky. Snažila jsem se být dobrá a byla jsem (bála jsem se strašného trestu od Boha, kdybych nebyla) a v průběhu těch let jsem si vytvořila soustavný pocit viny (čím, to jsem si nebyla jistá, ale věděla jsem, že jsem se nějak provinila). Jeptišky, které mne učily byly nepříjemné a nechápala jsem jaktože nevěsty Kristovy mohou být tak nedůtklivé a stále rozlobené.

V létě jsem jezdívala na jih na návštěvu k rodině své matky. Dědeček byl babtistickým kazatelem a matka byla vychována jako baptistka. (Protože můj otec byl katolík musela konvertovat, aby se mohli vzít.) Takže kdykoli jsem byla na jihu, chodila jsem do kostela a školy bible a zpívala křesťanské písně okolo starobylých varhan – moje teta hrála a já a moje sestřenice jsme zpívaly opravdu procítěně. To byly dobré časy a tato část mé křesťanské výchovy byla o mnoho příjemnější.  

A tak běžely roky. Léto jsem trávila na jihu a období školy doma. Vedla jsem dvojí náboženský život. Ohlédnu-li se zpět, tak jediné, co měli katolická a baptistická tradice společného byla instituce Ježíše. Jinak to pro mne byly dva odlišné světy.

Odvrácení

Jinak jsem neměla snadné dětství a rodiné problémy nabývaly na vážnosti, až jsem se dostala do bodu, kdy jsem byla přesvědčena, že Bůh neexistuje (a pokud ano, tak nikoli pro mne). Pamatuji se na ten den probuzení do reality. Náhle jsem cítila velikou prázdnotu, ale řekla jsem si, že to je skutečnost a musím to přijmout. Na mé úrovni porozumění tomu tak bylo.

Později jsem začala hledat. Už jsem nebyla povinná chodit do kostela (v naší rodině od té doby náboženská praxe neexistovala) a tak jsem se rozhodla, že budu hledat pravdu na vlastní pěst. Pamatuji si jak jsem četla o Ježíšovi. Vždy jsem k němu měla silný cit a cítila jsem se s ním jaksi spojená. Ale nikdy jsem nepřijala způsob jeho smrti (jak by někdo tak blízký Bohu mohl takovým způsobem zemřít???). Tudíž jsem si vytvořila vlastní představu, že Ježíš byl pouhý člověk, ale velmi zvláštní se zvláštní misí, ale opravdu jsem nevěděla. Později jsem se vzdala křesťanství úplně, protože příliš mnoho věcí nedávalo smysl.

Hledání pravdy

Když mi minul dvacátý rok pocítila jsem hroznou touhu nalézt pravdu, abych usadila neklid ve svém srdci a duši. Byl mi představen budhismus a protože to vypadalo blízké tomu, co jsem hledala (přinejmenším to bylo jasně logické), připojila jsem se. Mnoha způsoby mi to pomohlo, abych se cítila lépe, ovšem něco jsem postrádala (co, to jsem tehdy nevěděla). O deset let později jsem opustila i budhismus. Stal se mi v životě spíš potíží než úlevou. Tou dobou jsem cestovala do Egypta za prací, kde jsem potkala svého manžela, který byl vychován jako muslim. Stále zapojená v budhismu jsem se pokoušela ho převrátit. Trpělivě naslouchal a a já měla pocit, že jsem úspěšná. Dnes vím, že by se mi to nikdy nemohlo povést. 

Otevření

Tak jsem pokračovala více a více nespokojená s budhismem jsem se vracela do Egypta, abych se provdala, pak zpět do USA, sama s tím, že se později vrátím, abych zde žila se svým manželem. Tam jsme byli spolu rok, skvělý, ozdravný a nezapomenutelný rok.

Bylo mi třicet. Právě jsem dorazila do Egypta, abych zde začala opravdový manželský život, pociťujíc že jsem u konce s dechem. Rok jsem od sebe s manželem byli odděleni (mě držely pracovní záležitosti v USA, jeho v Egyptě). Byli jsme v kontaktu, ale bylo to tak stresující, že jsem velmi ztratila na váze. Říkali o mě, že mám anorexii. Neuvědomovala jsem si to až jsem se jednoho dne zahlédla v okýnku taxíku a viděla svůj krk s vystupujícími kostmi. Nejprve jsem si neuvědomila, že jsem to já – když mi to došlo byl to pro mě šok. Tehdy se mnou manžel hovořil – tiše, trpělivě – ne o islámu, ale o víře v Boha. Řekl mi, že nezáleží na tom, jaké náboženství si zvolím tak dlouho, dokud budu věřit v Boha. Hádala jsem se s ním znova a znova, že není Bůh (a budhismus podporuje takové přesvědčení) a oni mi dokazoval, že JE a ukazoval mi Jeho znamení a schopnosti.  
Vysvětloval mi nakolik je Bůh se mnou a mluvil se mnou o Bohu z perspektivy islámu, zdůrazňujíc, že není nutné, abych byla muslimkou, ale je nezbytné, abych věřila v Boha. Jsou tvrdohlavá jsem oponovala navenek, ale uvnitř se počalo otrevírat malé okýnko naděje…

ObrazekManžel požádal přítele, aby mi přinesl nějaké knihy o islámu. Překvapilo mě to, protože jsem stále "nechtěla slyšet nic o Bohu". Tak mne zanechal knihám: překladu koránu, knížkám o všech stránkách islámu a knize z pohledu súfismu. Trochu mě to zaujalo, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Odložila jsem knihy stranou a šla spát. Té noci jsem měla sen. V tom snu jsem byla obklopená oslepujícím bílým světlem a slyšela nádhernou hudbu v pozadí. Překvapilo mě, že jsem celá oděná v bílém s islámskou pokrývkou hlavy. Cítila jsem se šťastná a vnitřně očištěná. Podívala jsem se dolů a vedle mne stálo dítě. Dívalo se dopředu, tedy jsem nemohla vidět tvář, ani jsem nevěděla, zda je to děvčátko nebo chlapec, ale věděla jsem, že je to mé dítě. (Tou dobou jsem byla fyzicky neschopná mít děti). Tento sen mne velmi ovlivnil. Ačkoli je to už 7 let, pořád si živě vybavuji každý detail.  Vybavila jsem si ho po probuzení a neustále jsem na něj musela myslet, až jsem ho nakonec vyprávěla manželovi. Jak jsem skončila řekl, "Takový druh snu si přeje mít každý muslim". Ale proč já? Nevěřila jsem v Boha, popírala Jeho existenci (tehdy vášnivě) a nechtěla jsem se stát muslimkou. Pověděl mi, že Bůh mi chce něco sdělit a že mám štěstí. Popravdě, ten sen nebyl jako jiné sny a měla jsem dojem, že se dívám do budoucnosti. Nedlouho nato jsem se rozhodla otevřít své knihy o islámu a zjistit víc o tomto náboženství…

Příchod domů

Četla jsem o principech islámu; dávalo mi to smysl, nenalezla jsem žádné rozpory. Popis způsobu života, role muže a ženy ve znamení spolupráce a nikoli konkurence pohlaví, to bylo velmi logické. Po přečtení jsem porozuměla, že je to totéž, co instinktivně cítím o sobě samé, o tom být ženou, že se to shoduje s mou přirozeností. Místo abych se cítila ponížená, cítila jsem se pozvednutá, nejen jako žena, ale jako příslušník lidské rasy. Poprvé v životě jsem měla pocit pravdy. Vnímala jsem to jako příchod domů. Verše koránu mi odpověděly na otázky, kterým jsem čelila celý život a nikdy neobdržela uspokojivé odpovědi. Kvůli logice koránu a jeho dopadu na mě jsem usoudila, že musí pocházet od Boha. Poznala jsem jeden z účinků koránu, barakah (požehnání), moc uklidňovat lidskou duši.

 

Krátce nato jsem podstoupila chirurgický zákrok, který mi měl umožnit počít. Dopadl dobře, ale moje šance na to, mít vlastní dítě byly stále mizivé. Tou dobou jsem četla korán pravidelně, kladla otázky na všechny strany a vystavila se atmosféře islámu. Zamilovala jsem si pravidelné volání muezinů, které znělo ve všech ulicích a denně jsem žádala manžela, aby mě vzal do Azharu navštívit mešitu. Viděla sjem ji v televizi a byla jsem velmi zvědavá. Tedy jednoho dne jsme se tam vydali. Byla tichá; prošla jsem se okolo, četla korán, chvíli jsem tiše poseděla. Pak jsme odešli. V polovině ulice jsem se zastavila a podívala se dolů – chtěla jsem se ujistis, že se mé nohy dotýkají země, poněvadž jsem vůbec necítila chodník. Opravdu jsem cítila, že se vznáším. To je efekt islámu na mě.

Tou dobou jsem měla plno podivných zážitků, mnohé byly jen chvilkové, ovšem všechny vyvolávaly stejný dojem Boží blízkosti. Tím nejlepším z lidského hlediska bylo narození dcery o rok později, vpravdě Boží dar. Dokonce i lékařka, která prve provedla chirurgický zákrok byl užaslá. Bylo to prvně, kdy prováděla něco podobného a nemohla zaručit výsledek, naděje byla velmi malá. (Bůh byl se mnou i tehdy.)

Obrazek Přestěhovali jsem se do USA a naše dcera se narodila na podzim, 4 měsíce nato. Následujícího roku jsme odletěli do Egypta, aby se manželova rodina mohla seznámit s tímto nádherným přírustek do rodiny. Než jsme vzlétly rozhodla jsem se, že nastal čas stát se ofociálně muslimkou – Bůh mi už ukázal dost znamení, abych pochopila, kde je moje cesta. A tak zpět v Egyptě jsem znovu navštívila Azhar, kde jsem doložila, že "není boha mimo Alláha a Mohamed je jeho posel".

Nyní na prahu čtyřicítky se ohlížím zpět na svůj život, zejména posledních 10 let a vidím Boží ruku ve stovkách incidentů podél cesty. Jako někdo, kdo vždy toužil poznat pravdu, ať je dobrá nebo špatná, jsem objevila skrze osobní zkušenost, že Bůh je jediná skutečnost. Potřebujeme jen otevřít oči, nastavit uši a srdce, abychom rozpoznali pravdu:

Ukážeme jim znamení Svá ve všech světa končinách i v nich samých, dokud se jim jasným nestane, že toto pravdou je. A což Pánu tvému nestačí, že svědkem je všech věcí? Což pochybují o tom, že se s Pánem svým setkají? Což ten neobjímá věci všechny ve Svém vědění? 41:53-54

ObrazekObjevovat islám je jako objevovat poklad nedozírné hodnoty. Díky islámu jsem našla sama sebe. Díky konkrétní zkušenosti jsem zjistila, že Bůh existuje. Že je laskavý, milující, milostivý a že na mě stále dohlíží. Nalezla jsem jasnost, myslím jasný směr v životě. Bůh mi dal tak mnoho, včetně rodiny přesahující mé sny, rodinu která dokonale souzní s nejhlubšími tužbami mého srdce a duše, tak dokonalou jak může způsobit jen On. Dosahuji pokoje mysli a ducha pouze pokud piji hlubokými doušky z islámu a koránu. Díky Němu jsem se stala al-mahdayah, správně vedenou. Abychom se stali nejlepšími, nejproduktivnějšími a nejlidštějšími z lidí nám Bůh seslal poslední poselství – cestu islámu, cestu míru. Moje osobní zkušenost s křesťanstvím mne zanechala prázdnou na tak dlouho, že jsem nebyla schopna docenit jeho opravdovou hodnotu. Jenže islám učí, že judaismus, křesťanství a islám pocházejí od Boha a zasluhují respekt. Ačkoli zrozená v křesťanství mou pravou cestou je islám. Jelikož jsem pevně zakořeněna ve vztahu k Bohu, zjistila jsem že mohu ocenit také ostatní tradice z perspektivy islámu. Už není žádných rozporů, protože jsem se vrátila domů.

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného.

Chvála Bohu, Pánu lidstva veškerého,

Milosrdnému, Slitovnému,

vládci dne soudného!

Tebe uctíváme a Tebe o pomoc žádáme,

veď nás stezkou přímou,

stezkou těch, jež zahrnuls milostí Svou,ne těch, na něž jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou. (Fátiha)

 

 

www.imamway1.com

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář