Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Pozvednutí statutu žen

6. 5. 2008
Ali Al-Timimi

Vzato z lekce podané na McGillově univerzitě v Kanadě

 

Světonázor

Islám pozvedl status ženy. Mnozí to budou považovat za oxymorón [protimluv], neboť převažující představa – především na Západě – je, že islám nepozvedává statut žen, ale naopak je utlačuje a potlačuje je. Ve vztahu k tomuto musí být řečeno, že dnes existují v zásadě dva světonázory. Tyto dva pohledy si často odporují – nejen na osobní úrovni, kde se jednotliví lidé rozhodují, ale i na mezinárodní úrovni ve smyslu debaty o autenticitě a správnosti těchto dvou světonázorů.

ObrazekPrvním názorem je západní liberální pohled, jenž tvrdí, že odvozuje své kořeny ze žido-křesťanské tradice, avšak pravděpodobněji, po prozkoumání, zjistíme, že je spíše zakořeněn v myšlenkách, které se objevily po reformaci, myšlenkách pocházejících ze sekularismu a názorech, které povstaly v éře osvícenství.

Druhý názor patří muslimům, je to islámský pohled a ten tvrdí, že jeho kořeny a představy leží ve zjevení od Boha (neboli arabsky Alláha) Proroku Muhammadovi (pokoj a požehnání s ním). Ti, kdo prosazují tento pohled tvrdí, že je použitelný pro celé lidstvo v libovolné době a že jeho podstatnost a prospěch není omezen pro jedno období, geografickou oblast nebo konkrétní lidskou rasu. Podobně i přívrženci prvního pohledu, západního sekularismu a liberální tradice, věří, že jejich názory, myšlenky, kultura a civilizace jsou nejlepší pro lidstvo. Americký spisovatel japonského původu, Francis Fukujama, napsal knihu nazvanou, “Konec času”. V této knize v zásadě nastiňuje teorii, že lidský vývoj ve smyslu představ se uzavřel konečným obdobím liberálního sekulárního myšlení a nic víc nepřijde. Avšak ve své knize dodává, že jediná část světa, jež nepřijala tento sekulární lidský pohled je islámský svět a navrhuje, že bude existovat spor ve smyslu této ideologie v islámském světě.

S krátkým úvodem, jedno téma obsaženo mezi těmito dvěma světovými názory, tedy sekulárním liberálním pohledem a islámskou tradicí, se týká žen. Jaké je postavení a statut žen? Jak se na ženy pohlíží? Jsou ženy pozvednuty v jedné kultuře a utlačené v jedné?

Západní názor je, že ženy jsou pozvednuty pouze na Západě a že mají více a více práv postupem času, zatímco jejich sestry – tvrdí – v islámském světě jsou stále potlačené. Muslimové naproti tomu tvrdí, že ve skutečnosti islámský systém poskytuje opravdové svobody shodně pro muže a ženy a ženy na Západě, stejně jako muži jsou ošálení myšlenkou svobody, která doopravdy neexistuje.

Jak jsou ženy v islámu chápány, tomu se dá těžko porozumět – a co je významnější, já pociťuji – přinejmenším dokud člověk nepochopí přesně, co bychom mohli nazvat filosofickým základem nebo ideologickým porozuměním – jelikož toto je vzkutku teologický koncept.

Nejprve přezkoumejme, jak přesně byly ženy představovány a chápány západní tradicí, abychom srovnali kontrastní perspektivy. Víme, že západní tradice samotná je intelektuálním dědictvím řecké tradice, jež existovala před prorokem Ježíšem Kristem (pokoj s ním) a proto mnoho z intelektuálních tradic Západu lze nalézt do určité míry ve spisech řeckých filosofů, Aristotela, Platona atd.

Jak viděli ženy? Jaké byly představy Aristotela a Platóna o ženách? Když člověk přezkoumá díla těchto raných řeckých filosofů zjistí, že měli velmi pohrdavý názor na ženy. Aristoteles ve svých spisech argumentoval, že ženy nejsou plnohodnotní lidští tvorové a že povaha ženy nepatří kompletnímu člověku. Následkem toho jsou ženy přirozeně nedostatečné, nedá se jim důvěřovat a musí se na ně shlížet. Ve skutečnosti spisy popisují, že svobodné ženy v řecké společnosti – vyjma několika z elitní třídy – neměly lepší postavení než zvířata nebo otroci.

Tento Aristotelův názor na ženy později pronikl do křesťanské tradice katolické církve. Svatý Tomáš Akvinský ve svých spisech předložil, že ženy jsou pastí Satana. Téma Adama a Evy dodalo rozměr raným řeckým představám Aristotela; ženy byly příčinou pádu člověka a proto pastí Satana a je třeba na ně dávat pozor, protože všechno zlo prochází skrze ženy. Tento typ myšlení přetrvával ve spisech křesťanských otců po celý středověk. V jejich spisech nacházíme toto téma probírané ze všech stran. Leč po protestanské reformaci se Evropa rozhodla zbavit se okovů katolické církve. Myšlenky doby Osvícenství způsobily, že cítili potřebu zbavit se mnohých z těchto představ. Některé byly vědecké povahy, jako že Slunce obíhá okolo Země místo naopak; teologické povahy jako ve spisech Martina Luthera; a také sociální povahy, jako postavení žen ve společnosti. Jenže představy obsažené ve spisech osvícenství nejsou o moc odlišné – ženy nejsou úplnými lidmi. Francouzští spisovatelé v průběhu revoluce jako Rousseau, Voltaire a jiní se dívali na ženy jako na břemeno, o které je nutno se postarat. Kvůli tomu Rousseau ve své knize “Emile”, navrhl odlišnou formu výchovy pro ženy založenou na faktu, že ženy nejsou schopny porozumět tomu, čemu jsou schopni porozumět muži.

 

Mezi dvěma extrémy

Toto je tradice, kterou Západ zdědil a potom najdeme po 1800 první spisy, kde ženy a někteří muži volají po změně těchto myšlenek. A zde máme původ feministických hnutí. Jednou z prvních napsaných knih byla “Rehabilitace práv žen” od Mary Walsencraft, jež se objevila v 19.století. Potom přišla tradice žen dostávajících určitá práva. Prvně to byla základní legální práva, protože až do 19.století neměly ženy majetek a nebyly schopny disponovat vlastním bohatstvím jako muži. Je dobře známo, že první zákony, dovolující ženám vlastnit majetek, se objevily v Evropě a Spojených státech až v posledních desetiletí 19. století [pozn.: kupříkladu v Británii ještě v první polovině 20.století potřebovala žena povolení manžela, pokud si chtěla koupit auto].

ObrazekPrůmyslová revoluce způsobila jiný impuls, další popud k tomuto feministickému hnutí. Ženy v době průmyslové revoluce, zejména v Anglii byly nuceny pracovat po dlouhé hodiny v uhelných dolech a tak podobně, a nedostávaly plat jakkoli srovnatelný s muži. Takže první výzvou hnutí bylo, aby lidé pracující stejný počet hodin, dostávali stejnou peněžní odměnu [škoda, že se to dodnes nepodařilo uskutečnit].

Nakonec přišel zlom. Po 2.světové válce nové hnutí vyzvalo k emancipaci žen, nejen ve smyslu legálních práv, ale zpochybňovalo některé zásady společnosti a volalo po rovnocenné sexuální svobodě pro muže a ženy. Tvrdilo, že většinu problémů způsobuje instituce manželství, představy o rodině a tak dále. Lidé psali o potřebě ze od tohoto osvobodit.

A nakonec v letech devadesátých převažujícím argumentem bylo, že bychom se měli bavit o rodech [tj.mluvnických kategoriích], nikoli pohlavích. Tato idea byla projevena nedávno v knize nazvané "Věk extrémů". Autor debatuje o představě, že neexistuje žádný rozdíl mezi muži a ženami [??] a že rody existují díky prostředí. Takže můžeme změnit prostředí, aby muži převzali role žen a ženy role mužů změnou výchovy a klimatu. Tady jsem skončili. Tudíž jsem nalezli v 2500 let staré západní tradici, že jdeme od prvního extrému, který byl vysloven Řeky, jenž ženám upírali lidskost, k tomuto extrému, vyslovenému dnes, kdy neexistuje rozdíl mezi pohlavími a je to věc rodu, klimatu a prostředí. Toto je samozřejmě velmi stručné shrnutí prvního světonázoru, abychom si udělali představu.

Ten druhý pohled, o kterém bych rád mluvil detailněji, je islámský pohled. Jak se islám dívá na téma žen? Nejprve bychom měli pochopit, že muslimové na rozdíl od, například řeckých filosofů nebo spisovatelů francouzské revoluce, nepovažují své koncepty, představy a přesvědčení za dílo svých lidských bratrů. Naopak věří, že to, čemu jsou učeni, v co věří, to co praktikují a všechno, co se k tomu vztahuje, je součástí zjevení daného jim Bohem. A proto je to pravda, o pravdivosti se nepochybuje, proto, že Bůh ví, co je nejlepší pro toho, kterého stvořil. On stvořil lidské tvory, On je Bůh moudrosti a znalosti a proto ví co je nejlepší a On rozhoduje, co je nejlepší pro lidstvo. Proto se muslimové snaží žít podle zákoníku, který je vyjádřením této víry.

Nyní se nechci bavit o rozličných detailech tohoto zákoníku, protože si nemyslím, že by to lekci nějak prospělo. Ačkoli možná něco z toho přijde na přetřes ve vašich otázkách a na všechny rád po lekci odpovím. O čem bych rád nyní mluvil je, jak se islám dívá na ženy, tj. co je ženství v islámu? Domnívají se muslimové jako staří Řekové nebo otcové rané církve, že ženy nejsou lidské bytosti? Mají pocit, že jsou Satanovou pastí, a proto je třeba se jim vyhýbat a pohlížet na ně jako na cosi zlého a nebezpečného? Jak vnímají ženy? Skrze prozkoumání tradic islámu, což je, jak jsem řekl, založeno na zjevení koránu, zjistíme velice jasně, že muslimové jsou učeni, že muži a ženy sdílí jednu lidskost – že jsou si rovni ve své lidskosti, a že neexistuje rozdíl v množství lidské přirozenosti v nich. Nyní to možná bereme za samozřejmé, ale jak jsem vysvětlil, původní západní civilizace byla založena na faktu, že ženy nejsou kompletní lidé.

Takže je to něco, co se myslelo před 1400 lety a to byla revoluční myšlenka v tom smyslu, že pouze před 100 lety bylo téma žen jako rovnocenných lidských bytostí přijato v západních intelektuálních kruzích.

Korán popisuje původ lidí takto:

“Lidé, věru jsme vás stvořili z muže a ženy a učinili jsme z vás národy a kmeny, abyste se vzájemně poznali. Avšak nejvznešenější z vás před Bohem je ten, kdo je nejbohabojnější - a Bůh je vševědoucí a dobře zpravený.” (49:13)

Tento verš koránu učí, že lidé pocházejí z jediného muže a ženy. Podstatou zde je, že muži a ženy jsou ve smyslu své lidské přirozenosti na stejné úrovni. Podobně jiný verš z kapitoly známé pod názvem Ženy – protože většinu jejího obsahu tvoří rozhodnutí ohledně žen – začíná veršem, který lze přeložit takto

“Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její…”

…to je odkaz na Adama a Evu,

a rozmnožil je oba v množství velké mužů a žen.” (4:1)

Tedy zde je znovu téma muže a ženy a všech lidských bytostí pocházejících z jediného zdroje, jedné rodiny, jednoho rodičovského páru. To ukazuje, že ženy sdílí stejnou lidskost jako muži.

Podobně v tradicích Proroka Muhammada (pokoj a požehnání s ním) – což je druhým zdrojem islámského náboženství – najdeme, že ženy jsou polovinou z dvojčat k mužům. Arabské slovo šaqaa’iq, což jsem přeložil jako polovina z dvojčat, znamená vzít něco a rozdělit na dvě poloviny. Pochopení je, že existuje jediná lidskost, základní esence, která se dělí, a že k ní existují dvě identické poloviny – jednou je muž a druhou žena. Toto se v koránu opakuje často. Slova Proroka Mohammada to také zdůrazňují. Jak jsem řekl, toto je velmi důležitý koncept, pokud člověk uvažuje o tom, jak se západní civilizace dívala na ženy jako na ne plnohodnotné partnery a ne sdílející lidskost. Ačkoli nyní to pro nás dnes není překvapivé, toto je něco, co se v západní tradici objevilo pozdě.

 

Jádro odlišnosti

Pojďme dál, jaký je cíl lidstva? Co je smyslem lidské existence na zemi, o jaké konce usilují? Co se s nimi stane, když budou usilovat a co se stane, když nebudou?

Jelikož islám sám o sobě je zjevení od Boha a pravda, muslimové cítí, že lidé na zemi plní nějaký cíl; že veškeré Boží tvoření má za sebou moudrost. Že nexistuje žádné stvoření, které by nemělo smysl. Neexistuje nic pro sport nebo hru a proto i lidé mají smysl a tento smysl jim byl osvětlen v učení islámu. Byli stvořeni, aby uctívali Boha. Existuje verš koránu, který praví, že Bůh stvořil lidi pouze proto, aby ho uctívali. Tak proto je podstata lidskosti stejná pro muže a ženy a také sdílejí stejný cíl. To je uctívání Boha. A to je nejdůžitější téma islámské kultury a civilizace.

ObrazekVy víte, že islámská kultura a civilizace je zakořeněna v náboženské víře. Americká civilizace je zakotvena v čem? Ve spisech otců zakladatelů Spojených států Amerických. Je zakotvena v Deklaraci nezávislosti, v ideálech tam uvedených. Je zakořeněna v ústavě Spojených států. Je zakotvena v argumentech mezi monarchií a demokracií, které byly sepsány v některých raných spisech zakladatelů. Takže je zakotvena v politickém myšlení. Ano, mohou existovat tradice, jež sahají dále, do křesťanství atd., ale v zásadě je to politické myšlení, na rozdíl od islámu, což je náboženství ve své podstatě.

Civilizace islámu – civilizace stará 1400 let – je jednou z těch, zakotvených v náboženství. Pro muslimy je největším záměrem sloužit Bohu, uctívat jediného Boha, a to je to, co slovo muslim znamená.

Muslim není popis rasy, ani to není etnická kategorie, muslim znamená, ten, kdo se podřizuje Bohu. Islám znamená podřízení se vůli Boha – dobrovolné podřízení se Bohu – tedy islám je náboženstvím podřízení. Proto v tom nejdůležitějším aspektu islámského náboženství, najdeme, že muži a ženy sdílí stejný cíl a mají stejnou odpovědnost v tom, že požadavkem nebo povinností obou je dosvědčit, že nikdo si nezaslouží uctívání vyjma Alláha jediného – jediného Boha – a že Muhammad je Jeho posel. Muži i ženy jsou povinni se modlit pětkrát za den, což je druhý pilíř islámu. Jsou povinni se postit o ramadánu. Jsou povinni konat pouť do Mekky. Jsou povinni dávat almužny. Jsou povinni mít stejné přesvědčení. Jsou povinni dodržovat stejný druh morálky a stejný druh kodexu jednání a chování.

Muži a ženy sdílí zásadní ingredience islámského chování, které odlišuje muslima od nemuslima. A toto je extrémně důležité, poněvadž se to vymyká tradici náboženství. Kupříkladu 50 let před narozením proroka Muhammada (pokoj a požehnání s ním), jenž se narodil okolo roku 560 n.l., shledáme, že se ve Francii konalo shromáždění biskupů, kde se diskutovalo zda mají ženy duši či nikoli, a pokud mají, tak jaký je jejich účel na zemi? Je to uctívat Boha? A budou-li uctívat Boha, dostanou se do ráje? Na konci bylo rozhodnuto, že ano, ženy mají duši - což se lišilo od předchozí tradice – ovšem jejich smyslem není jen uctívat Boha, ale také sloužit mužům.

V islámu však podstatou podřízení není, že ženy se podřizují mužům, ale ženy a muži společně se podřizují Bohu.  Čtete-li pasáže koránu, stává se jasným, že poslušnost věřícíh mužů a věřících žen zasluhuje ráj, což je největším cílem a záměrem muslimského života a základem této civilizace. Podobně ti, kdo jsou neposlušní a odpadlíci a kdo neuctívají Boha zasluhují stejný trest, ať jsou to muži anebo ženy. Proto v koránu najdete mnoho úsloví oslujících dohromady muže a ženy. Arabský jazyk podobně jako francouzština má dva typy sloves, jeden pro rod ženský a jeden pro rod mužský. V koránu najdete, že obě kategorie lidské rasy, obě pohlaví jsou oslovována, a to naleznete znova a znova. Není třeba nyní recitovat všechny tyto části, ale jsou tam, kdyby to někoho zajímalo.

V souhrnu najdeme tři základy: že sdílí stejnou lidskost, že mají stejné poslání na zemi a také že zasluhují stejnou odměnu, což je cíl, pro který pracují kolektivně jako celé lidstvo. A to je průlom z předchozích náboženských tradic a také politického a sociálního chápání převažujícího mezi filosofy před úsvitem islámu. A následkem toho zjistíme, že islám udělil ženám práva, která možná dnes bereme za samozřejmost, ale ta byla Bohem udělena mužům a ženám před nějakými 1400 lety. Tato práva jako vlastnit majetek, nakládat s ním podle vlastního uvážení, tak dalece dokud nejsou porušeny zákony náboženství, což se vztahuje stejně na muže nebo ženy a práva, která bychom nyní nazvali politickými právy, jako právo uzavřít smlouvu s protivníkem, to je cosi, o čem se na Západě mluví teprve krátce.

Jedním z práv udělených islámem v době proroka Muhammad, bylo, pokud žena uzavře smlouvu s bojovníkem z útočících nemuslimů, její smlouva bude uznána, jak se to stalo v případě ženy ze Společníků proroka Muhammada. V křesťanské terminologii by tito společníci byli nazýváni učedníci. Učedníci proroka Muhammada jsou nazýváni společníci. Byli jich stovky a tisíce, nejen dvanáct, jako v případě Ježíše Krista, a mezi nimi byli jak muži tak ženy. Když prorok Muhammad vstoupil do Mekky, jedna z žen Společníků, jménem Umm Hani, která byla obyvatelkou Mekky a věřící v Proroka Muhammada, vyhověla určitým příbuzným pod její ochranou, že jim nebude uškozeno. Její bratr, který patřil mezi významné společníky Proroka Muhammada a měl za ženu jeho dceru, Ali b. Abi Talib, chtěl popravit dva z těchto mužů, kteří byli proslulí ubližováním muslimům a bojováním proti nim. Tak Umm Hani šla k Proroku Muhammadovi a stěžovala si, že jim udělila ochranu a Prorok uznal její poskytnutí azylu těmto jedincům.

Toto je cosi, co bychom mohli v klasifikaci a terminologii, jež nyní užíváme nazvat politickým právem. Ve smyslu poskytnutí ochrany jinému člověku ve válečném stavu, je to v západní tradici něčím relativně novým. Islámskému světu to bylo známo před 1400 lety. 

Podobně v termínu toho, co bychom mohli nazvat podílením se na veřejném životě, existují určité skutky uctívání, jež jsou veřejné a jež jsou soukromé. Mezi veřejné patří pouť, kterou konají jak muži tak ženy, a je to jeden z pilířů islámu. Dalšími veřejnými skutky uctívání jsou dvě modlitby `Eid, které se konají dvakrát do roka, po pouti a po ramadánu a muži a ženy se jich účastní veřejně. Máme verš dokazující, že sociální kontakt mezi muži a ženami je stejný:

“Věřící muži a věřící ženy jsou si vzájemně,

“awlijá”

 - arabské slovo pro přátele, spojence nebo vzájemné pomocníky,

“oni”

 - muži a ženy -

“přikazují vhodné”

tj. přikazují, co je správné,

“a zakazují zavrženíhodné”

“dodržují modlitbu”,

muži i ženy,

“dávají almužnu”,

“a jsou poslušní vůči Bohu a Jeho poslu.”

Nad těmi se Bůh věru slituje, neboť Bůh mocný je i moudrý. (9:71)

 

Rovnocenní leč odlišní

Tedy v tomto verši najdeme, že sociální kontakt mezi muži a ženami, jako jedinci ve společnosti, je stejný, že oba směřují ke nejvyššími cíli přikazování správného a zakazování zlého, a že se podílejí na dvou hlavních skutcích uctívání, což je modlitba a charita. Sdílí víru a poslušnost Bohu a poslušnost Proroku Muhammadovi (pokoj a požehnání s ním) a podobně sdílejí i stejnou odměnu na konci v obdržení Božího milosrdenství. Toto je v rozporu se západní tradicí, která původně spočívala na jednom extrému, když řečtí filosofové upírali ženám lidskost. Následkem tohoto extrému se nakonec objevil jiný extrém – přinejmenším muslimové to považují za extrém – že totiž mezi muži a ženami neexistuje žádný rozdíl.  

Tak proto idea rodů – tedy pojmu, který není užíván v biologickém smyslu, jako bychom užili pojem pohlaví, ale dnešní chápání je takové, že rysy jež určují mužství nebo ženství, sociální rysy atd. jsou určeny výchovou, kulturou a prostředím a že neexistuje žádný vrozený rozdíl v mužském a ženském myšlení nebo jednání nebo v tom, co vytvářejí atd. Proto užívají pojmu rod.

ObrazekIslám, ač potvrzuje, že muži a ženy sdílí stejnou lidskost, tak také potvrzuje, že se od sebe navzájem odlišují. Ale znamená tento rozdíl, že muži jsou vrozeně dobří a ženy vrozeně špatné? Nikoli. A proto, když se podíváte na jeden verš koránu, který osvětluje tento aspekt, Bůh v něm praví, ve vyprávění o Svém stvoření, že On je ten, kdo stvořil noc, jak zahaluje, jak přichází, když pohlédnete na horizont, přichází jako prostěradlo zahalující horizont – a On je ten, kdo stvořil den, jak se protrhává, zářivý, - to je jak slunce vychází a On je ten, kdo stvořil muže a ženy. A další verš praví, vskutku, o co usilujete – lidé směřují k jiným koncům, odlišným koncům – někteří usilují o potěšení Boha a jiní o neposlušnost, někteří usilují o prospěch pro lidstva a jiní o škodu, jiné konce. A kde je zde souvislost? Bůh uvádí den a noc, a potom muže a ženy. Vysvětlení je, ano, noc má smysl, a v koránu vždy najdete verš po verši, opisující, že noc má za sebou moudrost. A také sděluje lidstvu, že kdyby existovala pouze noc a žádný den, lidé by na zemi nemohli žít. A je dokázáno, že bez slunečního světla by se určité hormony nemohly reprodukovat a lidé by zemřeli. Život, jak ho známe by na zemi neexistoval. Ale lze argumentovat, že noc je dobro a den je zlo? Ne, a tomu by žádný muslim nevěřil. Ale lze argumentovat, že noc je zlo a den je dobro? Ne. Stejně tak muži a ženy mají každý své role, aby je zastávali. Ale lze argumentovat, že úloha muže je dobrá a úloha ženy zlá? Ne. A nelze to tvrdit ani naopak.

Toto je hlavní neshoda nyní mezi západním myšlením a islámskou vírou. Západní myšlení v zásadě akceptuje, možná vyjma některá místa ve Vatikánu a tak podobně, že muži a ženy jsou ve své lidskosti stejní. Muslimové tomu věří 1400 let. Ale rozdíl je v tom, že Západ nyní tvrdí, že role mužů a žen ve společnosti jsou definovány pouze kulturou, prostředím a výchovou a proto neexistuje žádná skutečná role pro muže a žádná skutečná role pro ženy a můžeme si je vyměnit, budeme-li učit společnost správně. Jenže v islámu existuje role určená pro muže a role určená pro ženy. Kdo tyto role mužům a ženám určuje? Je to jejich stvořitel. Toto je hlavní, chcete-li užít toho termínu filosofický, ač to není přesné v tomto smyslu, ale kvůli nedostatku lepšího termínu, filosofický, ideologický, nebo teologický rozdíl mezi oběma opačnými argumenty. 

Nyní je podstatné pochopit, že když islám dal tyto role mužům stejně jako ženám, určil odpovědnost rovnocennou s povinnostmi obou. Dám vám pro to příklad: Islám vnímá, že ženám je přirozené být matkami, nikoli díky kulturní tradici nebo sociologickému systému, ale vrozeně jsou lepší v poskytování péče potomstvu, je zde závazek, který přesahuje tradici. Psychologické pouto, fyzické pouto, cosi co sahá za zvyklosti lidí. Výsledkem toho udělil ženám větší odpovědnost za potomstvo než mužům. Současně odpovědnost dětí vůči jejich matkám v islámu je větší, než vůči otcům. Prorok Muhammad dostal otázku od jednoho ze svých společníků:

“Komu mám být nejlepším přítelem v tomto světě?”

Prorok Muhammad odvětil, “Své matce.”

A potom se zeptal podruhé, prorok odvětil, své matce, a potřetí, odvětil, své matce a když se zeptal potom, řekl, “Svému otci.”

Stejně tak v koránu nalezneme, že praví lidem, že matka vás nesla od obtíže k obtíži mluvíc o porodu a těžkostech těhotenství a péče o batole, dvouletém kojení, a nabádá k laskavosti k rodičům a upozorňuje, že matka má přednost před otcem. Podstatou je, že role určená ženám ve vztahu k dětem se liší od role otců, a současně je matkám věnována úcta a respekt dětí, který je větší než k otcům. Otcům také přísluší respekt, ale v míře shodné s jejich odpovědností. Podal jsem tento příklad, abych ukázal, že islám nepřijímá, že rozdíly mezi pohlavími jsou dané pouze výchovou a kulturními tradicemi, protože existují vrozené rozdíly mezi muži a ženami a od těch se odvozují jejich povinnosti a závazky. Z toho plyne další věc, že ač jsou muži a ženy odlišní, tak to neznamená, že proti sobě stojí v opozici, což je základem mnohého ze západního myšlení a zejména feministické tradice. Že existuje zápas mezi muži a ženami, že existuje "souboj pohlaví", jak se někdy říká v populárním pojmenování. To v islámu neexistuje. Muži a ženy pracují v tandemu, tak jako se střídají den a noc a vy žijete v denním čase a žijete v nočním čase. Nemůžete žít jen ve dne nebo jen v noci, podobně muži a ženy nejsou jeden proti druhému, sdílejí stejný cíl, stejný smysl života, stejné lidství. Zastávají odlišné role, ale tyto role se navzájem doplňují a potřebují jedna druhou za účelem uspění lidstva nejen v tomto světě – jistěže muslimové věří v budoucí život – ale také na věčnosti, což je konečný cíl všech muslimů.

 

Závěr

ObrazekNyní bych rád učinil závěrečný komentář a potom vám dovolím otázky. Podívejme se na použitelnost těchto programů. Probrali jsme hodně myšlenek, představ a přesvědčení a historických konceptů, ale když jsou skutečně aplikovány, který z obou pohledů je úspěšnější? Který přináší lidstvu větší blaho? Je to sekulární západní pohled nebo je to islámský pohled? Mám konkrétní příklad, o který bych se s vámi rád podělil. Když jsem byl vloni v Pekingu na 4. světové konferenci OSN o ženách, byla tam platforma pro akci, o které se diskutovalo mezi různými národy a organizacemi tam přítomnými. Cílem platformy bylo pozvednout, povznést a zlepšit postavení žen na celém světě, což je dozajista ctnostný a správný záměr. Platforma byla rozdělena do různých oblastí soustředění jako chudoba, zdraví, finance, spory a násilí a tak dále, a jednou z nich byla mladá dívka. 12.téma z 12.oblastí zájmu se týkalo mladé dívky a postavení dívek – budoucích žen – v dnešním světě. Země hostící konferenci, Čína, je známá praxí zabíjení dívek. Důvodem je velká populace. Čínským dvojicím je dovoleno mít pouze jedno dítě a čínští lidé si tradičně považují více chlapců, následkem toho zabíjejí embrya ženského pohlaví v naději, že přístě zplodí chlapce.

Toto je téma, které existuje a kvůli faktu, že hostující zemí byla Čína, OSN nechtěly opravdu řešit toto téma, ani o něm příliš mluvit, protože by to nebylo politicky korektní, když byla Čína hostující zemí konference. Navíc, i kdyby vydali určitá omezení, platformy pro akci a jisté závazky, které jsou požadovány od občanů světa, aby je následovali, spíše a na konci možná v průběhu 25 až 50 let nezmění příliš situaci dětí na světě.

Jednou z hlavních příčin vytvoření OSN po 2.světové válce bylo zabití tolika lidí, včetně 6 milionů evropských židů, jenže o padesát let později, v roce 50. výročí založení OSN, se v Evropě odehrála genocida v Bosně. Všechny ty dohody o lidských právech, všechna ta prohlášení za padesát let a přece zase došlo k masakru. 

A teď, když byl prorok Muhammad (pokoj a požehnání s ním) poslán k Arabům, Arabové měli stejný zvyk zabíjení novorozených dcer. Činili tak z mnoha důvodů, ale hlavně kvůli chudobě. Pro lidi z pouště bez průmyslu a drobné obchodníky byl život těžký. Následkem toho, ze strachu ze zchudnutí, zabíjeli dcery a pohřbívali je zaživa. Toto je fakt uvedený v koránu a dobře známý v době proroka Muhammada (pokoj a požehnání s ním). V koránu Bůh odsoudil zabíjení mladých dívek, jejich pohřbívání do země, a také postoj Arabů k dcerám. Jeden verš koránu praví:

“Když však je někomu z nich dána dobrá zpráva – Bůh to nazývá dobrou zprávou - o narození dcery, tu zachmuří se černě jeho tvář a je naplněn zlostí, skrývá se před lidmi pro hanbu toho, co bylo mu oznámeno, a neví, zda pro potupu svou si dítě ponechat má, či zakopat je do země. Což nejsou hnusná jejich rozhodnutí?”, to je odsouzení zvyklosti. Podobně mnoho ze společníků proroka Muhammada (pokoj a požehnání s ním) předtím, než přijali islám zabíjeli své dcery. Jeden z nich přišel k proroku Muhammadovi (pokoj a požehnání s ním) a pravil: “Zabil jsem deset svých dcer, dostanu se do ráje? Přijme Bůh moje pokání za tento hřích, když jsem nyní opustil toto pohanské náboženství, uctívání model, zabíjení dívek a všechno ostatní?”

V rozmezí jedné generace, během 23 let (doba, kterou prorok mezi Araby kázal), praktika zabíjení dívek skončila a již nadále v Arábii neexistovala. Podobně to tímto neskončilo, ale došlo ke změně v postoji vůči ženám, jejich vzdělávání a morálním pozvednutí. Lidé nedostali jinou odměnu, než ráj. Znovu, toto ke největší cíl muslimů, jejich motivace a důvod k životu. Tedy islám se nepokusil pouze odstranit negativní aspekt zabíjení dívek, ale také zahrnul pozitivní aspekt jejich vzdělání a pozvednutí ve společnosti, a to mne přivádí k závěrečnému bodu. Toto je zajisté něco, na co se můžeme podívat v předchozích deklaracích lidských práv, ale ty nebyly schopny dosáhnout cílů, které si stanovily. Jak ukazuje příklad lidských práv a OSN v Bosně. Padesát let po vytvoření OSN v Evropě nedošlo ke změně. Na stejné půdě, jež zabila 6 milionů židů, došlo ke stejné genocidě Bosňanů, těmi stejnými lidmi, kteří založili OSN. Nedokázali tuto věc u vlastních lidí zastavit. A tak se dostávám k závěru, se kterým vás zanechám. Islámská civilizace, na rozdíl od kterékoli jiné civilizace, je založena, samozřejmě na zjevení, ale to je podstata podporovaná a založená ženou. První osoba, která uvěřila v Proroka Muhammada (pokoj a požehnání s ním) byla jeho žena Khadídža, a bylo to jejími penězi, její podporou, jejím finančním krytím a jejím povzbuzením, že byl Prorok schopen v prvních letech po obdržení poselství jej šířit. Pohané neznali myšlenku svobody náboženství, toto považovali za povstání, za opuštění starých zvyků, tak usilovali to zastavit všemi možnými způsoby. Ale jak víte na světě je přes miliardu muslimů, neexistuje jediný kontinent, kde by nebyli muslimové, dokonce jsou i v Pekingu, kde se konala tato konference OSN. Stojí tam mešita stará přes tisíc let. A v sousedství žije 40 nebo 50 tisíc muslimů. Kralovský palác, Zakázané město naproti náměstí Tien Anh Man, o kterém jste možná slyšeli, je pouze 500 let starý. To dokazuje, že růst islámu a duch islámu není středovýchodním fenoménem nebo arabským jevem, ale vztahuje se na všechny lidi a všechny rasy celé planety.

Odkud je toto učení, když Prorok (pokoj a požehnání s ním) zemřel po 23 letech šíření islámu v Arábii. Toto náboženství islámu bylo v zásadě rozšířeno několika jedinci, kteří znali z učení nejvíce. Mezi ně patřila prorokova manželka Áiša. Ta náleží mezi ty, kdo zprostředkovali nejvíce vypravování a podobně se řadí mezi ty tři, čtyři, kteří vydávali náboženská rozhodnutí, vysvětlovali verše koránu, z hlediska toho, co tím či oním Prorok myslel.

Podívejte se na kteroukoli jinou civilizaci v dějinách lidstva, nenajdete ženu, hrající takovou roli, že by jí mohlo být přisouzeno její ustanovení. Řekové – všichni filosofové, Aristoteles, Platón, všichni muži. Představitelé rané církve byli všichni muži a dodnes je role žen v církvi omezená na určité oblasti. Francouzští revolucionáři a Voltaire a Russeauou byli muži. Zakladatelé Spojených států byli muži a také ostatní civilizace byly v zásadě ustanoveny muži. Islám je jediná civilizace lidstvu známá, kde vedoucí vstup ve smyslu předávání a ustanovení byl založen na úsilí žen. Hlavní je – a toto je historická záležitost jež není otevřená interpretaci, je to skutečnost – ti lidé, kteří předávali tato učení, jsou lidé, kteří je potom podporovali. Toto je pouze pár myšlenek a dojmů ohledně toho, jak islám pozvedl ženy.

 

www.islamreligion.com

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář