Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Žena v islámu

17. 6. 2009

Mostafa Malaekah 

 

Úvodem

ObrazekTéma rovnosti pohlaví je důležité, relevantní a současné. Debaty a psaní k tomuto předmětu vzrůstá a rozchází se ve svých perspektivách. Islámská perspektiva v této věci je tou nejméně pochopenou a nejvíce mylně vykládanou nemuslimy a rovněž i některými muslimy. Tento článek by měl poskytnout stručné, leč autentické odhalení toho, na čem islám stojí v tomto ohledu.

Žena ve starobylých civilizacích

Jedním z hlavních cílů tohoto článku je poskytnout spravedlivé prozkoumání toho, čím islám přispěl k obnovení ženské důstojnosti a práv. Za účelem dosáhnout tohoto cíle může být užitečné prověřit v krátkosti, jak se se ženami zacházelo obecně v jemu předcházejících civilizacích a náboženstvích (tj.před rokem 610). Část této informace o postavení žen ovšem spadá až do období mnohem pozdějšího, nedávné současnosti, 13 století po islámu.

(1)  Popisujíce statut indické ženy, Encyclopedia Britannica z roku 1911, stanovuje: “V Indii je podrobení kardinálním principem. Dnem a nocí musí být ženy drženy svými ochránci ve stavu závislosti, říká Manu. Dědí se po meči, ženy jsou vyloučeny.” V hinduistických písmech stojí takovýto popis dobré manželky: “žena, jejíž mysl, řeč a tělo jsou drženy v podrobení, si získá vysoké renomé v tomto světě a v příštím některé setrvají se svým manželem.” (Mace, Manželství Východ a Západ).

(2)  V Aténách na tom ženy nebyly lépe než v Indii – ani římské ženy: “Aténské ženy byly vždycky ponížené, podřízené jakémukoli muži – otci, bratru nebo jinému příbuznému.” (Allen, E. A., Historie civilizace). Její souhlas se sňatkem se obecně nepovažoval za nutný a “byla povinnována podřídit se přání rodičů, a dostat od nich svého manžela a pána, i kdyby to byl pro ni cizinec.” (tentýž zdroj)

(3)  Římská žena byla popsána historikem jako: “miláček, vedlejší, chovanka, osoba neschopná učinit cokoli z vlastní vůle, osoba pod poručnictvím a ochranou svého manžela.” (předchozí zdroj). V Encyclopedii Britannice, 1911, najdeme shrnutí legálního postavení ženy v Římské civilizaci: “v římském právu byla žena zcela závislá. Pokud se vdala, ona a její majetek přešly do moci jejího manžela…manželka byla zakoupeným majetkem manžela a jako otrok získaná jen k jeho prospěchu. Žena nemohla zastávat žádný občanský ani veřejný úřad . . .nemohla být svědkem, ručitelem, instruktorem nebo kurátorem; nemohla adoptovat nebo být adoptována, nebo učinit vůli či uzavřít smlouvu.”

(4) Mezi skandinávskými národy byly ženy: “pod nepřetržitým poručnictvím, ať provdané nebo ne. Ještě tak pozdě jako s Kodexem Kristiana V. na konci 17.století bylo vydáno, že pokud se žena provdá bez souhlasu poručníka, ten může převzít správu a užívací právo nad jejím majetkem za jejího života.” (The Encyclopedia Britannica, 1911).

(5) V Británii nebylo právo žen na vlastnění majetku uznáno až do konce 19.století: “Sérií aktů počínajíce Aktem majetku vdané ženy v roce 1870, doplněným v letech 1882 a 1887, mohla vdaná žena získat právo vlastnit majetek a uzavírat smlouvy.” (Encyclopedia Britannica, 1968). Ve Francii to nebylo až do roku 1938, kdy francouzský zákon uznal schopnost žen uzavírat kontrakty. Vdaná žena však byla stále vázaná získáním manželova svolení než mohla nakládat s vlastním majetkem.

(6) V židovském právu byla manželka zaslíbena. Vysvětlujíce tento koncept, Encyclopedia Biblica, 1902, stanovuje: “Zaslíbit si ženu znamenalo jednoduše získat ji do vlastnictví zaplacením daných peněz; dívka je zaslíbena tomu, kdo zaplatil.” Z právního hlediska nebyl souhlas dívky s manželstvím nutný. “Dívčin souhlas není nezbytný a jeho potřeba není naznačena nikde v Zákoně.” (Předchozí zdroj). O právu na rozvod čteme v Encyclopedia Biblica: “žena jsouce manželovým majetkem, jeho právo na rozvod je samozřejmé.” Právo na rozvod bylo vyhrazeno muži, The Encyclopedia Britannica, 1911, stanovuje: “V židovském zákoně byl rozvod pouze manželovým privilegiem...”

(7)  Pozice křesťanské církve byla až do nedávných století zřejmě ovlivněna jak židovským právem tak myšlenkovými proudy v daných kulturách. Ve své knize Manželství Východ a Západ, David a Vera Mace napsali: “Ať nikdo nepředpokládá, že náš křesťanský odkaz je prost takových opovržlivých odsudků. Bylo by těžké jinde najít sbírku více ponižujících odkazů na ženské pohlaví než poskytli otcové rané církve. Lecky, slavný historik, hovoří o ‘těch zuřivých pobídkách, co tvoří tak viditelný a groteskní díl spisů otců . . . žena byla představována jako brána do pekla, matka všech lidských nemocí. Měla by se stydět při samotném pomyšlení, že je žena. Měla by žít v neustálém pokání za kletbu, kterou přinesla světu. Měla by se stydět za své šaty, protože je to připomínka jejího pádu. Měla by se zvláště stydět za svoji krásu, neboť je to nejmocnější nástroj ďábla.’ Jeden z nejkousavějších útoků je ten Tertulliana: ‘Víte, že každá z vás je Eva? Rozsudek Boha o tomto pohlaví v tomto věku; vina musí nezbytně žít také. Vy jste ďáblovou bránou; vy jste odpečetitelky zakázaného stromu; vy jste první dezertéři od Božího zákona; vy jste tou, která přesvědčila toho, na kterého ďábel nestačil.’ Nejenže církev potvrdila nízké postavení žen, zbavila je i těch zákonných práv, které již předtím měly.”

Základy duchovní a lidské rovnosti v islámu

Vprostřed temnoty, která pohltila svět, božské zjevení rezonovalo v širé poušti Arábie v sedmém století čerstvým, ušlechtilým a univerzálním poselstvím k lidstvu, rozepsaným níže.

(1) Podle Svatého Koránu mají muž a žena stejnou duchovní povahu:

“Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů a žen....” (4:1, také viz 7:189, 42:11, 16:72, 32:9, a 15:29)

(2)  Bůh obdařil obě pohlaví vrozenou důstojností a učinil ženy a muže kolektivně zástupci Boha na zemi (2:30).

(3) Korán neviní ženu z "pádu člověka", ani nepovažuje těhotenství a porod za trest za "jezení se zakázaného stromu” Naopak, Korán zobrazuje Adama a Evu jako stejně odpovědné za hřích v Zahradě, nikdy neopovrhujíc Evou za její vinu. Oba se káli a oběma bylo odpuštěno (viz 2:36-37 a 7:19-27). Ve skutečnosti je v jednom verši (20:121) Adam specificky obviněn z neposlušnosti. Korán si považuje těhotenství a porodu jako dostatečných důvodů pro lásku a respekt, kterou si matky zaslouží od dětí (31:14 a 46:15).

(4)  Muži a ženy mají stejné náboženské a morální povinnosti a odpovědnost. Každý člověk bude čelit následkům svých skutků:

“A Pán jejich je vyslyšel: „Nedopustím věru, aby se ztratil skutek jediný, který kdokoliv z vás učiní, ať je to muž či žena, vždyť jeden k druhému patříte...” (3:195, viz též 74:38, 16:97, 4:124, 33:35, a 57:12)

(5) Korán je dost jasný v otázce nadřazenosti nebo podřízenosti jakéhokoli člověka, muže nebo ženy. Jediným kritériem nadřazenosti jednoho člověka nad druhým je zbožnost a spravedlnost, nikoli pohlaví, barva nebo národnost (viz 49:13).

Ekonomické aspekty ženy v islámu

(1)  Právo vlastnit soukromý majetek: Islám nařídil právo, kterého byla žena zbavena před islámem a po něm (až do 20.století), právo na nezávislé vlastnictví. Islámské právo uznává plné právo žen na vlastnictví před sňatkem i po něm. Mohou nakupovat, prodávat nebo pronajímat část nebo celý svůj majetek, jak si přejí. Z tohoto důvodu si muslimské ženy mohou ponechat (a tradičně ponechávají) svá dívčí jména po sňatku jako náznak svých práv nezávislého vlastnictví coby legální entity.

Obrazek(2)  Finanční zabezpečení a dědické právo: Finanční zabezpečení žen je zajištěno. Jsou jim připsány manželské dary bez omezení a možnost uchovávat současné a budoucí majetky a příjmy pro vlastní zabezpečení, i po sňatku. Od žádné vdané ženy se nepožaduje, aby utrácela jakoukoli část svého majetku nebo příjmu na domácnost. Ženě je připsána také plná finanční podpora v průběhu manželství a "čekacího období" (iddah) v případě rozvodu nebo ovdovění. Někteří juristé požadují dodatečně roční podporu pro rozvedené a vdovy (nebo než se provdají, pokud se tak stane než uplyne rok). Ženě, která otěhotní v manželství je připsána výživa dítěte otcem. Obecně je muslimské ženě zaručena podpora ve všech fázích života, jako dceři, manželce, matce nebo sestře. Finanční výhody žen na účet mužů a skutečnost, že nejsou mužům partnery ve výživě rodiny jsou v Koránu vyváženy dědickým právem, které určuje mužům dvojnásobný podíl. Muži dědí více, ale nakonec jsou to oni, kdo je odpovědný za své ženské příbuzenstvo: svoje ženy, dcery, matky a sestry. Ženy dědí méně, ale získají svůj podíl pro investice a zabezpečení bez povinnosti utrácet cokoli z toho dokonce i na svoji vlastní obživu (jídlo, oblečení, ubytování, léky atd). Mělo by být uvedeno, že před islámem byly samy ženy předmětem dědictví (viz Korán 4:19). V některých západních zemích donedávna připadl celý majetek nejstaršímu synovi. Korán však určil specifický díl pro muže i ženy po jejich zesnulých rodičích nebo blízkých příbuzných. Bůh pravil:

“Mužům náleží podíl z toho, co zústavili rodiče a blízcí příbuzní, a ženám náleží podíl z toho, co zústavili rodiče a blízcí příbuzní – ať již je toho málo nebo mnoho – jako podíl určený.” (4:7)

(3) Zaměstnání: S ohledem na právo ženy hledat zaměstnání, mělo by být nejprve uvedeno, že islám považuje její úlohu ve společnosti jako matky a manželky za nejposvátnější. Ani služky ani chůvy nezastanou roli matky jako vychovatelky přímého, bez komplexů a pečlivě pěstovaného dítěte. Taková vznešená a zásadní role, která ve velkém tvaruje budoucnost národů, nemůže být považována za nečinnost a lenost. Přesto v islámu neexistuje žádný výnos, který by ženám zakazoval vstupovat do zaměstnání, kdykoli je to nutné, zejména v pozicích, které nejlépe sedí její přirozenosti a kde ji společnost potřebuje nejvíce. Příklady takových profesí jsou ošetřovatelství, vzdělávání a výchova (hlavně dětí), medicína a sociální a charitativní práce.

Sociální aspekt ženy v islámu

A)       Jako dcery:

Obrazek(1)  Korán zkoncoval s krutou praxí zabíjení novorozence ženského pohlaví, která existovala před islámem. Bůh pravil:

“Až zaživa pohřbená bude tázána, pro jakou vinu byla utracena.” (81:8-9)

(2) Ještě dále zašel Korán pokáráním nevítaného postoje některých rodičů po zjištění, že se narodilo děvče a ne chlapec. Bůh pravil:

“Když však je někomu z nich oznámeno narození dcery, tu zachmuří se černě jeho tvář a je naplněn zlostí, skrývá se před lidmi pro hanbu toho, co bylo mu oznámeno, a neví, zda pro potupu svou si dítě ponechat má, či zakopat je do země. Což nejsou hnusná jejich rozhodnutí?” (16:58-59)

(3)  Rodiče jsou povinnováni podporovat a být laskaví ke svým dcerám. Prorok Muhammad, pokoj a požehnání s ním, pravil: “Kdokoli podporuje dvě dcery do jejich dospělosti, on a já půjdeme o Soudném dnu takto – a ukázal dva spojené prsty.”

(4)  Zásadním aspektem vychovávání dcer, který ovlivňuje jejich budoucnost, je vzdělání. To není jen právo, ale povinnost pro muže i ženy. Prorok Muhammad: “Získávání vědomostí je povinné pro každého muslima.” Slovo muslim zahrnuje muže i ženy.

(5)  Islám ani nevyžaduje ani nepovzbuzuje ženskou obřízku. A zatímco ta je někdy možná praktikována muslimy v některých částech Afriky, je tamtéž praktikována ostatními lidmi, včetně křesťanů, což je odrazem místních zvyklostí a praxe.

B)        Jako manželky:

(1)            Manželství je v islámu založeno na vzájemném pokoji, lásce a soucitu, ne pouze na uspokojení lidských sexuálních potřeb. Mezi nejpůsobivější verše Koránu o manželství, patří:

“A patří k Jeho znamením, že vám z vás samých manželky stvořil, abyste u nich klid nalezli. A vložil mezi vás lásku a dobro - a věru jsou v tom znamení pro lidi přemýšlivé.” (30:21, viz 42:11 a 2:228)

Ony jsou pro vás oděvem a vy jste oděvem pro ně (2:287)

(2)  žena má právo přijmout nebo odmítnout nabídku k sňatku. Podle islámského práva nemůže být žena nucena vzít si kohokoli, s kým nesouhlasí.

(3)  Manžel je odpovědný za výživu, ochranu a celkové vedení rodiny v rámci vzájemné porady (viz Korán 2:233) a laskavosti (viz Korán 4:19). Vzájemnost a doplňování se manžela a manželky neznamená podřízenost jedné strany druhé. Prorok Muhammad navedl muslimy s ohledem na ženy: “Radím vám, abyste byli dobří k ženám.” a “Nejlepší mezi vámi jsou ti, kteří jsou nejlepší ke svým manželkám.” Korán povzbuzuje manžely, aby byli laskaví a ohleduplní ke svým manželkám, i když ztratí jeho přízeň nebo mezi nimi vyvstane nechuť:

“...Jestliže k nim cítíte odpor, je možné že cítíte odpor k něčemu, do čeho Bůh vložil velké dobro.” (4:19)

ObrazekTaké staví mimo zákon arabskou zvyklost před islámem, kdy bylo nevlastnímu synovi zesnulého otce převzít vlastnictví nad otcovými vdovami (zdědit) jako by patřily k majetku zesnulého (viz Korán 4:19).

(4) Když povstane manželský spor, Korán radí dvojicím vyřešit věc v soukromí v duchu spravedlnosti a poctivosti. Korán načrtává a osvětluje kroky a moudrý přístup pro manžela a manželku, aby vyřešili trvalý manželský konflikt. V případě, že nejsou schopni spor uspokojivě řešit, Korán předepisuje vyjednávání mezi stranami skrze rodinnou intervenci v zastoupení obou manželů (viz Korán 4:35).

(5)  Rozvod je poslední řešení, dovolené ale nepodporované, neboť Korán ctí uchování víry a právo jedince – muže a ženy shodně – na blaženost. Formy rozpuštění manželství zahrnují ustanovení po vzájemné dohodě, iniciativu manžela, iniciativu manželky (je-li vyhrazena v manželské smlouvě), rozhodnutí soudu na přání manželky (pro legitimní důvod – neplodnost, špatné zacházení, sexuální neaktivita…) a přání manželky bez důvodu, je-li ochotna vrátit manželovi mahr (obvěnění). Když není pokračování manželství možné pro jakoukoli příčinu, muži jsou stále učeni usilovat o vlídné ukončení. Korán praví o takových případech:

“Když se rozvedete se svými ženami a přijde lhůta jejich, pak si je ponechejte podle zvyklosti, anebo je propusťte podle zvyklosti, avšak nezdržujte je násilím, překračujíce tak omezení Boží (vůči nim).” (2:231, viz i 2:229 a 33:49)

(6)  Spojovat polygynii s islámem jako by ji zavedl nebo byla normou pouze podle jeho učení, je jedním z trvalých mýtů pronikajících západní literaturou a médii. Polygynie existovala skoro u všech národů a byla původně posvěcena judaismem i křesťanstvím. Islám nepostavil starobylou polygynii mimo zákon, jako jiní lidé nebo komunity; naopak ji reguloval a omezil. Není vyžadovaná ale prostě dovolená s omezeními (viz Korán 4:3). Duchem zákona včetně doby zjevení bylo vypořádat se individuálními i kolektivními nahodilostmi, které se mohou vynořit (např. nevyváženost v počtu mužů a žen vytvořená válkou) a poskytnout morální, praktické a humánní řešení na problém sirotků a vdov.

C)        Jako matky:

(1)  Korán pozvedá laskavost k rodičům a zejména matkám na druhé místo po uctívání Boha:

“Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali a abyste rodičům dobré prokazovali. A jestliže jeden či oba z nich u tebe zestárnou, neříkej jim „Fuj!“ a neodbývej je stroze, nýbrž mluv s nimi slovem laskavým! Skloň k nim oběma z milosrdenství křídla pokory a řekni: „Pane můj, smiluj se nad nimi oběma, tak jako oni mě vychovali, když jsem byl malý!“ (17:23-24, viz i 31:14, 46:15, a 29:8)

Obrazek(2)  Přirozeně Prorok Muhammad specifikoval toto jednání svým přívržencům, udělujíce matkám nepřekonatelné postavení v mezilidských vztazích. Přišel k němu muž a pravil, “Ó posle Boží, kdo z lidí si nejvíce zaslouží moji oddanost?” Prorok pravil: “Tvoje matka.” Muž řekl, “A potom kdo?” Prorok odvětil: “Pak tvoje matka.” Muž se dál zeptal, “Pak kdo?” Prorok pravil: “Pak tvoje matka.” A muž se znovu zeptal, “Pak kdo?” Prorok pravil: “Pak tvůj otec.”

D)        Jako sestra ve víře (obecně):

(1)  Podle tradice Proroka Muhammada jsou: “ženy šaqá`iq (polovinou, sestrami z dvojčat) mužů.” Toto rčení je důmyslným prohlášením, které se přímo vztahuje k otázce rovnosti mezi pohlavími. Když adoptujeme první význam arabského slova šaqá`iq, "polovina dvojčat", pak to znamená, že muž se rovná polovině (společnosti) a žena polovině. Pokud přijmeme druhý význam “sestry,” značí to totéž.

(2) Prorok Muhammad obecně učil laskavost, péči a úctu směrem k ženám: “Radím vám, abyste byli dobří k ženám.” patřilo mezi jeho konečné instrukce, které připomínal o své pouti na rozloučenou, krátce předtím, než zemřel.

(3)  Skromnost a sociální interakce: Parametry vhodné skromnosti pro muže a ženy (oděv a chování) se zakládají na zdrojích zjevení (Korán a rčení Proroka) a jako takové jsou věřícími muži a ženami považované za božské směrnice s legitimním cílem a moudrostí skrytou za nimi. Nejsou to muži nebo společností vynucená omezení. Je zajímavé, že i Bible povzbuzuje ženy, aby se zahalovaly. (1 Korint. 11:6).

Legální a politické aspekty ženy v islámu

(1)  Rovnost před zákonem: Oběma pohlavím je předepsána rovnost před zákonem a soudem. Spravedlnost je bezpohlavní (viz Korán 5:38, 24:2, a 5:45). Ženy mají nezávislou legální entitu ve finančních a jiných záležitostech.

(2)  Participace v sociálním a politickém životě: Obecným pravidlem je účast a spolupráce obou pohlaví ve veřejných věcech (viz 9:71). Existuje dostatečný historický důkaz o participaci muslimských žen na volení vládců, veřejných tématech, tvorbě zákona, administrativních pozicích, učenectví a vyučování a dokonce i na bojištích. Takové zapojení se do sociálních a politických záležitostí se odehrávalo, aniž zúčastnění ztratili ze zřetele svoje doplňkové priority obou pohlaví a bez porušení islámských směrnic o skromnosti a ctnosti.

Závěr

Postavení, kterého nemuslimské ženy dosáhly v současné éře nebylo dosaženo z Obrazeklaskavosti jejich mužů ani přirozeným pokrokem. Naopak toho bylo dosaženo po dlouhém a bolestivém zápasu a obětech ze strany žen a pouze tehdy, když společnost potřebovala jejich příspěvek a práci, zejména v období obou světových válek a kvůli eskalaci technologických změn. Zatímco v islámu byl takový soucitný a důstojný statut vyhlášen, ani kvůli prostředí v sedmém století, ani pod hrozbou a nátlakem žen a jejich organizací, ale spíše kvůli jeho skutečné pravdivosti.

Pokud toto něco značí, pak to ukazuje božský původ Koránu a pravdivost poselství islámu, který na rozdíl od lidských filosofií a ideologií, byl daleko napřed vzhledem k okolnímu prostředí; poselství, které položilo takové humánní principy, které ani nezastaraly v průběhu doby a nebudou zastaralé ani v budoucnu. Nakonec toto je poselství Moudrého a Vševědoucího Boha, Jehož moudrost a vědění sahá daleko za konečné lidské myšlení a pokrok.

 

www.islamreligion.com

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář