Jsem velvyslankyní niqábu
Káhira -- Hebah Ahmed považuje
každou chvíli, kdy vychází na ulici, za svou vysokou misi coby “velvyslankyně
niqábu”.
Americká matka a manželka
doufá, že její setkávání s lidmi zatímco nosí oděv muslimské ženy, který
zakrývá obličej ponechávající odhalené pouze oči, pomůže společnosti pochopit,
že ženy s niqábem mohou být přátelské a otevřené, nikoli extremisté.
“Pohlížím na toto dohadování
s lidmi jako na příležitost vysvětlit, kdo jsem a možná vrhnout trochu světla
na islám,” Ahmed, 32, uvedla pro New York Times v neděli 13.června.
“Kdyby věděli více o mně,
nebo o mé víře, jsem si jista, že by uvažovali jinak.”
Překvapivě, rozhodnutí Ahmed
nosit niqáb přišlo po útocích na USA 11.září 2001. Předtím opuštěla dům v
džínách a tričku.
Ale útoky otřásly ženou
narozenou a vychovanou v USA, která vyrostla v “minimálně náboženské” domácnosti,
tak že začala usilovat o hlubší porozumění své víry skrze čtení Svatého Koránu
a účast na Pátečních modlitbách v místním islámském centru.
A zde našla smysl v
modlitbách o síle, zbožnosti a odhodlání a spatřila v těchto muslimských
hodnotách svůj návod, jak se poprat se životem.
Vzala na sebe poskytování
pozitivního příkladu své víry, pro niž byla připravena bojovat způsobem, jaký
šlo těžko ignorovat.
Takže 17.září 2001 oblékla
hidžáb, neboli pokrývku hlavy a o tři měsíce později počala nosit niqáb.
“Dělám to, protože se chci
přiblížit Bohu, chci Ho potěšit a chci žít skromným způsobem života,” řekla
Ahmed.
“Chci být tímto způsobem
zkoušena. Niqáb je pro mne neustálou upomínkou, abych dělala správné věci. Je
to uvědomění Boha na mém obličeji.”
Mimo bytí velvyslancem
muslimského oděvu, Ahmed říká, že nošení niqábu ji “osvobodilo” zejména v její
kariéře inženýrky.
“Bez ohledu na to, jak
šikovná jsem byla, nedostávalo se mi respektu, po jakém jsem toužila,” řekla.
“Museli se zabývat mým
mozkem, protože jsem jim nedala jinou volbu.”
Většina muslimských učenců se
domnívá, že žena není povinována si zahalovat obličej, ale domnívají se, že je
na ženě, rozhodnout se, zda bude nosit obličejový závoj.
Stereotyp
Jenže být tak snadno
identifikovatelný muslim není po 11.září v Americe snadné.
Ahmed si pořád pamatuje svůj
první den, kdy přišla do práce v hidžábu a jak na ni lidé, které vídala každý
den, zničehonic začali nahlížet jinak.
“Spolupracovník řekl, ‘Měla
by sis kolem hlavy omotat americkou vlajku, aby lidi poznali, na čí straně
stojíš,’ ” vzpomíná.
“Od té doby nepřestali.”
Přestože ženy nosící niqáb
tvoří maličké procento v americké muslimské menšině, která tvoří asi 7-8 milionů
osob, přicházejí pod drobnohled jako znamení, že islám si našel cestu do
americké kultury.
Ahmed uvedla, že byla
vyhozena z letadel nervózními letuškami a že na ni řvali rozzuření nakupující
ve Wal-Martu, zvouce ji teroristkou.
Její sestra Sarah, která
oblékla niqáb ve stejném roce jako Ahmed, byla ohrožována cizincem v místě pro
pikniky, který tvrdil, že v Afgánistánu zabil ženu, která “vypadala přesně jako
ona”.
Když se zapsala do tělocvičny
poblíž svého domova, někteří členové hrozili odchodem, poněvadž “to tu přebírají
islamisté,” vzpomíná hořce Ahmed.
A nejsou to jen nemuslimové,
kdo si vylévá hněv.
Mnoho žen s niqábem si
stěžuje, že se jim dostává skoro stejného množství kritiky od některých v
muslimských komunitách, kteří považují niqáb za poskytující mylnou představu o
islámu nemuslimům.
“Myšlenka zahalování tváře je
náročná dokonce i vprostřed naší komunity,” uvedla Edina Lekovic, ředitelka
komunikace v Radě muslimských veřejných záležitostí v Los Angeles.
“Pro více řadové muslimy je
takové pochopení, že se oblékáte skromně a zahalujete vše kromě tváře a rukou. Takže
pokud si žena zvolí nosit niqáb, je to nad rámec toho, po čem volá Korán.”
Ahmed však trvá na tom, že
všechna kritika světa by ji nepřiměla vzdát se svého závoje.
Jedinou věcí, která jí
přivádí slzy do očí je představa, že její 6 letá dcera, Chadídža, bude čelit
stejně kamenité stezce, pokud si jednoho dne také zvolí nosit niqáb.
“Lidé nerozumí,” řekla, utírající
si slzu okrajem rukávu.
“Jsme opravdu silné, ale
vybírá si to na vás daň. Někdy si myslíte, ‘Chci jen mít klid.’”